Blahoslavův dům, 15. 1. 2017 mh

Text kázání: Janovo evangelium 1, 35-51

Čtení: Iz 49,1-7

Písně: 46, 632, 645, 408, 453

Kázání:

Sestry a bratři, to je to první, co evangelista Jan vypráví o Ježíšově působení. Začne svým slavným úvodem („Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to slovo byl Bůh“), povšimne si Ježíšova předchůdce Jana Křtitele – a pak už píše tato slova o tom, jak Ježíš získával svoje žáky.

Ale vlastně odsud neslyšíme jen a především o tom, jak žáky získával Ježíš. Slyšíme přece odsud ještě více, jak k Ježíši zvali ti, co o něm věděli nebo se s ním sami setkali.
A tak Křtitel Jan, velký prorok své doby, nesmlčí před svými učedníky, že Ježíš je někým větším než on, Ježíš je pro něj někým, komu není hoden rozvázat boty. Vyzná to takovým způsobem, že dva z jeho žáků se hned seberou a jdou, aby mohli být s Ježíšem.
A když takto zažijí Ježíšovu přítomnost, jeden z nich jménem Ondřej vyhledá svého bratra, Šimona, aby mu o Ježíši řekl a k Ježíši ho přivedl.
A Ježíš sám vyhledá muže jménem Filip, aby ho pozval na cestu s ním. A Filip pak hned vyhledá Natanaela, aby ho pozval potkat se s Ježíšem.
To vše se děje jaksi přirozeně, bez misijních plánů a strategií nebo zvláštního zdůvodňování. Prostě jdou a řeknou tomu druhému, co s Ježíšem zažili podstatného, a pozvou na společnou cestu za ním. Třikrát tu zaslechneme slovo „vyhledal“, to znamená: měl záměr toho druhého najít, stálo to určité úsilí, ale dotáhl do konce svůj záměr říct druhému člověku, co jsem objevil jedinečného. A slova těch svědků nejsou nějakou přednáškou nebo výkladem, natož argumentací nebo agitkou. Čteme tu prosté: „Nalezli jsme... Pojď a přesvědč se.“ Získali jsme tuhle zkušenost. Našli jsme toho, kterého jsme očekávali, hledali, potřebovali. A dávají svobodu tomu druhému, aby Ježíše objevil sám, aby se sám přesvědčil. Nechávají toho druhého, aby se s Ježíšem sám potkal. Každý z těch lidí šel o Ježíši říct někomu dalšímu. Ta slova mi připomínají otázku, komu dalšímu můžu nebo mám říct o Ježíši já.

Takovým způsobem se začínala i naše cesta za Ježíšem. Někdo z nás možná zaslechl Ježíšova slova a porozuměl jim sám, většinou nám je ale nejprve zprostředkovali druzí lidé: rodiče, kmotři, farář, přátelé. A pak jsme tedy jeho slova dokázali zaslechnout. Jeho slova k nám začínají mluvit - ovšem ke každému jinak. Nemusí nás znepokojovat, že ten vedle mě byl Ježíšem osloven jinak a že je snad veden k něčemu jinému.
Tak to totiž slyšíme i z dnešního evangelia. Ondřejovi a druhému učedníkovi Jana Křtitele řekne Ježíš: „Pojďte a uvidíte“ a bere je s sebou k sobě domů. Mají tak čas spolu mluvit zcela soukromě, ptát se, vidět Ježíše, tam, kde je doma.
Ondřejova bratra Ježíš osloví přímo: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas.“ Ježíš tady nedává Šimonovi jakousi novou přezdívku, dostat a přijmout nové jméno znamenalo stát se také ještě někým jiným. Jakoby tu tedy Ježíš Šimonovi řekl: Jsi takový a takový. Ale budeš mít možnost stát se ještě tím a tím. Tak to někdy můžeme zažít i my dnes, když nám Ježíšova slova ukazují, kde jsou naše meze. A když nám Ježíšovo slovo ukáže nějaký nový úkol, kterým se stáváme ještě někým jiným.
Někdo zase pro sebe přímo uslyší Ježíšovo „Následuj mne!“ A někdo jiný je k cestě za Ježíšem povzbuzen příslibem, že uvidí ještě větší věci než dosud, takové, které potvrdí Ježíšovu velikost.
Každý z nás je slovem od Boha veden jinak. Jako lidé v církvi nejsme nějakou armádní jednotkou, která dostává společné, jednotné příkazy. Jsme tu mnohem spíš shromážděni jako shluk lidí, z nichž byl každý osloven jinak a je veden k něčemu jinému. A přece můžeme tvořit společenství - protože máme jednoho Pána.

A náš Pán je takový, že od nás nečeká ani žádnou unifikovanou odpověď. K různorodosti a svobodě jeho církve patří i to, že každý různě nahlížíme a různě vyjadřujeme to, kým je on pro nás.
I to nacházíme v dnešním oddíle z evangelia. Každý z těch lidí o něm mluví jinak. Prorok Jan o Ježíši řekne: „Je větší než já, je to syn Boží“ a před svými žáky pak zopakuje: „Hle, beránek Boží“ – on je ten muž poslaný od Boha, který přinese smírčí oběť za viny lidí. Přinese oběť, která bude pro druhé posilou na jejich cestě ke svobodě.
Janovi učedníci přicházejí s oslovením rabbi, Mistře, to znamená „učiteli“. A Ježíš to oslovení neodmítá. Ti dva muži ještě nemohou tušit, s kým se v něm potkávají, a on nakonec je také i jejich učitelem.
Jeden z těch učedníků, Ondřej, řekne o Ježíši svému bratrovi: „Nalezli jsme Mesiáše (Krista)!“, protože rozpoznal v Ježíši onoho člověka, který bude určen k tomu, aby Božímu lidu přinesl svobodu. A podobně to později vysloví i Filip, poté co ho Ježíš osloví: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci“ – on je ta očekávaná velká postava muže poslaného od Boha. A konečně Natanael uzavře tento výčet vyznání svými slovy: „Ty jsi syn Boží, ty jsi král Izraele“.
Každý z nich to řekne jinak. Pro každého z nich je podstatného něco jiného – z toho všeho, kým Ježíš je. Evangelium je radostná zpráva o Boží záchraně, která je určena pro všechny. Amen.