Blahoslavův dům, 20. 5. 2018, mh

 

 

Text:                  Janovo evangelium 3, 1-21       

                 

Čtení:                Iz 6, 1-8      

 

Písně:               99, 694, 419, 604, 417, 700                      

 

Kázání:

 

 „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

O tomto verši z Janova evangelia se říká, že je nejznámějším veršem z celé Bible. Není potřeba něco takového dokazovat, jisté je, že tento verš skutečně výstižně shrnuje celé evangelium, dobrou zprávu o Boží přízni k člověku, jak se projevila v Ježíši Kristu.

„Neboť tak Bůh miloval svět…“  Mluví se tu o Boží lásce ke světu. My, kteří přicházíme na bohoslužby nebo čteme Bibli, jsme si už o Boží lásce zvykli slýchat tolik, že nás to už ani nepřekvapuje. Někdy v nás taková slova už vůbec nic nevyvolávají. Neměli bychom se tu mnohem spíše ptát: Cože??? Že Bůh miluje svět? Proč by měl Bůh svět milovat? Čím by si to tento náš svět zasloužil - znáte pro to nějaký důvod? Ano, svět sice je Božím výtvorem, ale co se ve světě děje tak milování hodného? Co se tu děje tak dobrého, že by ona Boží náklonnost byla tak samozřejmá nebo alespoň pochopitelná?

Ne, na Boží přízni není nic samozřejmého. A v Ježíšově době mohla lidem naopak taková myšlenka připadat úplně nesmyslná, pohoršlivá, šokující. Říkali se: Jak by svatý Bůh mohl mít vůbec něco společného s tímto hmotným světem, poskvrněným a pokrouceným?

A přece ta slova o Boží lásce platí. Bůh nad námi nezlomil hůl. Dál usiloval o to promlouvat, působit, ujišťovat o své přízni. Vyvrcholením této jeho snahy byl příchod Ježíše Krista.

Když o Ježíši čteme v evangeliu podle Jana, nacházíme zde pro Ježíšovu osobu celou škálu titulů, označení a příměrů. Jedněmi z nejdůležitějších takových pojmů jsou Slovo a Světlo.

Pojem Slovo užívá autor evangelia hned na začátku svého spisu: „Na počátku bylo Slovo.“ Chce tím říci, že od samého začátku světa bylo Božím záměrem mluvit k člověku. Boží vůlí bylo k člověku promlouvat, komunikovat s ním. A v Kristu se pak toto Boží slovo k člověku zhmotnilo, stalo se tělem. Kristus byl tím slovem, kterým k nám Hospodin promluvil nejzřetelněji. Nejvýrazněji k nám tedy Bůh mluví Ježíšem, oslovuje nás Ježíšovým životem. Tolik k Janově přirovnání vyjádřeném pojmem Slovo.

V tom dnešním oddíle Jan užívá toho druhého titulu: Světlo. „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět.“ Světlo bylo od nepaměti symbolem něčeho dobrého, hřejivého, příjemného. Můžeme se ptát: Kde je na světle? Na světle – to je tam, kde je všechno patrné a zřejmé. Na světle je vidět, kdo je kdo a co je co. To, co za šera vidět nebylo, je na světle možné nahlédnout.

Pro nás křesťany je takovým světlem Kristus Ježíš. Ve světle jeho osobnosti, ve srovnání či v konfrontaci s Ježíšem a jeho životem najednou můžeme vidět, jak na tom jsme. V jeho světle – v konfrontaci s ním pak vidíme i druhé lidi, a nakonec i celý svět.

To světlo znamená ale také soud: „Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět.“ Tak jako před silným zdrojem světla: všechno, co je před ním, je buď jasně ozářeno, anebo zůstává v temném stínu. Takto rozsuzuje světlo.

Když se srovnáváme s Ježíšem, když vedle něj postavíme naše postoje, naše vztahy k lidem, naše jednání a slova, najednou také můžeme vidět, co z našich myšlenek, našich skutků atd. je snad dobré, a co všechno naopak vůbec dobré není.

Jak spolu souvisí Boží láska a Boží soud? Jestliže nás Bůh miluje, jak píše Jan, proč nás pak ještě soudí?

Zkusím odpovědět příkladem. Jeden člověk miloval hudbu. Často a soustředěně hudbu poslouchal, mnoho pro něj znamenala. Jednou se rozhodl, že něco ze svého světa hudby přiblíží svým přátelům. Pozval je, aby společně poslouchali skladby, které k němu mluvily nejvíce.

Přišel první z přátel. Posadil se a zaposlouchal se. Nechal si krásu hudby přiblížit. S nadšením objevil, co jeho hostitel už dávno věděl: hudba je krásná a může dny života velice obohatit.

Přišel druhý z přátel. Usadil se v křesle, nestálo mu za to soustředit se. Začal se nudit a brzy se projevilo, že ho poslech nezajímá. Nakonec hostiteli řekl: Poslyš, to není nic pro mě, tohle mi nic neříká.

Pozvání, které hostitel zamýšlel jako nabídku objevit dar hudby, odkrylo neschopnost vnímat, soustředit se, nechat se oslovit, radovat se. Jakoby se rozsvítil reflektor, který toto všechno vyjevil.

Tak je to i se světlem Ježíšovým. Někomu se díky němu rozsvítí a objeví Ježíšovu podivuhodnost, dokonalost, krásu a hloubku jeho osobnosti, nechá se jeho světlem vést. U jiného člověka jen osvětlí, že mu jsou příšeří a stíny milejší. Jak píše evangelista Jan: „Nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.“

„Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ A o něco dále čteme dokonce: „Kdo v něho věří, není souzen.“

Co to znamená, že člověk není souzen? A co vůbec znamená slovo spasení? V časopise Bratrstvo se kdysi vedla diskuse o tom co to je spasení. Většina respondentů odpověděla, že spasení je něco, co se bude teprve odehrávat, co nastane někdy v budoucnu, po smrti. Další číslo časopisu ale přineslo příspěvek s jiným náhledem. Autor článku zdůraznil, že spasení je něco přítomného, je možné ho zažívat už dnes. Jak?

Když evangelista Jan psal slova: „Kdo v něho věří…“, nemyslel při tom na přináležitost lidí ke křesťanskému pravověří. Nechtěl říci, že ten, kdo věří tak (správně) jako my, ten bude Bohem zachráněn, a kdo nevěří, s tím to dopadne špatně. Myslím, že chtěl vyjádřit něco jiného.

Totiž, kdo věří v Syna, který byl dán z Boží lásky, ten se učí spolehnout na tuto Boží lásku. A kdo se na ni spoléhá, ten už se pak nemusí stále ospravedlňovat, hájit, odviňovat, jako by stál před soudním dvorem. A na druhé straně už ale také nemusí sám sebe odsuzovat. Takový člověk se spoléhá na Boží milost. Tak je zachráněn od myšlenek, které mu namlouvají, jak je výjimečný, jedinečný, jak je hodný a dobrý, a zároveň od myšlenek, které ho sráží a podráží, obviňují a obžalovávají. Kdo věří v Krista, který přišel díky Boží přízni k lidem, ten může být od všech takových myšlenek svoboden. Amen. 

 

 

Události

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015