9. neděle po Trojici, 29. 7. 2018, Blahoslavův dům/Tišnov

čtení Písma sv.: 2 Sa 11,1-15 písně: 211, 688, 690, 384, 487 text kázání: J 6,1-21

Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“ Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“ Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo, a Ježíš s nimi stále ještě nebyl. Moře se vzdouvalo mocným náporem větru. Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach. On však jim řekl: „Já jsem to, nebojte se!“ Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.

Nasycení zástupu a Ježíš kráčející po moři. Snad se dá říct, že tyto dva příběhy patří mezi ty známější z těch, které o Ježíši slýcháme. Už proto, že o zázračném nasycení mnoha tisíc lidí vyprávějí dokonce všichni 4 evangelisté. A o Ježíši kráčejícím po rozbouřených vlnách moře vedle Jana ještě Matouš a Marek. Ty příběhy tedy možná slýcháme častěji než jiné. Dnes ale máme co do činění s evangelistou Janem, s jeho podáním, s jeho obrazným jazykem. A taky s Davidem, hrdinou, velkokrálem, s jeho velikým lidským selháním a s žalmistou volajícím po spáse zprostřed pomateného a zkaženého světa.

Znamení, zázračnou událost nasycení několika tisícového davu líčí Jan jako příběh o velkém obdarování, o Ježíšově neutuchající péči o lidi. Ježíš chce být zjevně s učedníky sám, vystupují na horu, aby byli kousek stranou, ale to, co už stihl vykonat, přitahuje lidi jako magnet. Znamení, divy, uzdravení, to vše kolem Ježíše neustále shlukuje zástup, množství těch, kdo chtějí zažít ještě něco, kdo jsou zvědaví, co přijde teď. Ten zástup jde i na tu horu, přicmrndne se do situace, kdy se to úplně nehodí. Víme, že Jan o těch, kdo jdou za zázraky a znameními nemá valné mínění, ostatně ani Ježíš ne. A přece se na zástup nevykašle. Nechce je nechat jen tak, CHCE je nasytit. Jan od začátku to veliké obdarování při společném stolování vypráví jako Ježíšův záměr. Ne, tentokrát ani slovo o tom, že by Ježíš mluvil tak dlouho, až by přišel večer a bylo by potřeba se o lidi nějak postarat. Tentokrát Ježíš s tou starostí vyrukuje na učedníky sám. A když tito trochu bezradně přemítají, kudy na to, je Ježíš v roli toho, který má situaci v rukou, udává směr a sám přebírá iniciativu. Ta trocha, to zanedbatelně málo, co jsou jeho přátelé schopní dát dohromady, je v jeho rukou a dík jeho modlitbě zhodnoceno.
Bere, vzdává díky, rozděluje. Tohle známe. Tohle ke stolování s příchutí Božího království patří. Také možnost najíst se dosyta, opravdu dosytit svůj hlas, doslovně i přeneseně. Vlastně i to, že zbude. Jan nechává učedníky sesbírat 12 košů. Plnost pro všechny izraelské kmeny. A zároveň to lze číst tak, že zbude i na ty, kdo v tu chvíli nejsou přítomní. Na ty, kdo jsou třeba teprve na cestě za Ježíšem, obrazně i doslova, nebo na ty, kdo nemohou, nemohli přijít. To je povzbudivé.

Vedle toho velikého obdarování slyším v obou dnešních příbězích velmi silně téma míjení se s Ježíšem. Zástupy za Ježíšem jdou kvůli znamením. V těch znameních se víc a víc odkrývá, kým Ježíš ve skutečnosti je, ale lidem kolem to nedochází. S tím skutečným obsahem, s jeho vlastní zvěstí se míjejí – také proto, že si do něj promítají svoje očekávání. Naplno se to ukáže chvíli po společném stolování. Jan zdůrazní, že je před Velikonocemi. Před svátky připomínajícími vyvedení z egyptského otroctví. A jak jsou ty Velikonoce na dohled, jak je pohromadě tolik lidí, jak si někdo vzpomene na Boží zaslíbení o proroku, který lid povede, najednou jim to do sebe všechno zapadne a rozhodnou se provolat Ježíše králem. No, a pak hrrr na Římany, že ano... Lidé očekávají sycení, uzdravování, politické osvobození... Jenže Ježíšovi jde především o odpuštění hříchů a o výhled k Božímu království....
Líp než zástupy čumilů na tom ale nejsou ani učedníci. Když se Ježíš Filipa ptá, kde nakoupit chleba pro všechny ty hladové krky, Filip dokáže tak leda spočítat, kolik by to mohlo stát. Hrozně moc! Ani několikaměsíční mzda člověka by na to nestačila! Ani Ondřej na tom není o mnoho lépe. Dívají se na věci svýma očima, Ježíše a jeho moc do svých úvah zatím zahrnout nedovedou.
Ještě zřetelněji to vystoupí při noční plavbě – tma jako v ranci, veslují, je bouřka, ale podle Jana se jich zmocní strach právě ve chvíli, kdy jim jde Ježíš naproti. Bojí se ho vlastně víc než toho zdivočelého živlu. Nespoléhají na Ježíše jako na toho, kdo má blízko k Bohu a je samé Bohu přibližuje.

Navzdory všemu tomu nepochopení mi z příběhu zřetelně vystupuje Ježíš jako ten, kdo má moc. V dechberoucí události nasycení rozmnožuje lidské málo v Boží dobrou, plnou, natřesenou míru. Zároveň nepodléhá v žádném směru davu kolem sebe – jednak se nenechá strhnout od svých cílů k naplňování jejich očekávání místo Boží vůle, jednak se jimi nenechá nijak manipulovat a odchází do ústraní. S takto přímočarými politickými ambicemi nechce mít nic do činění a dává to jasně najevo. Jeho království není z tohoto světa.
Nejpůsobivěji, nejviditelněji mi však Ježíšova moc vynikne v té noční události na vlnách. Vše se odehrává v temnotě, která je pro Jana obrazem zmatenosti, pomatenosti, zhůvěřilosti světa. Navíc na moři, které vře, tak jako se vzdouvají nejrůznější síly a podoby zla v našem světě. A Ježíš tudy kráčí, pokojně, ničím nezmítán. On po těch vlnách šlape. Ani ve tmě neztrácí směr a jistotu pod nohama.

Jan vypráví skutečně obrazně. Zkouším domyslet, co dalšího všechny ty Janovy obrazy mohou znamenat pro nás...
5 chlebů a 2 ryby. I z našeho mála může být něco i pro druhé. Ne proto, že se my budeme snažit, ale díky Bohu. To zní dost obecně. Uchopitelněji mi zní pozvání rozpoznávat i v sobě, na sobě, u sebe něco, co lze dát Bohu k dispozici. A také výzva modlit se za to.
Ježíš odcházející od lidí, kteří jej chtějí provolat králem. A lidé, kteří jsou pak se svými plány, nároky a očekáváními vlastně sami. Je to varování, myslím. Velmi silné. Abychom i my v Ježíši nezačali vidět toho, kdo vyřeší sociální problémy našeho světa, abychom přes svoji optiku a třeba zbožná přání nepřehlédli, kým Ježíš skutečně je – tím, který přišel, aby světu přiblížil, jaké je Boží milosrdenství a láska.
A konečně Ježíš kráčející po vlnách. Ježíš, který má moc nade vším zlem. Nad tím osobním, lidským, které nám připomíná příběh o Davidově fatálním selhání, i nad tím nadosobním, ve světě bujícím a lidstvo různě zmáhajícím, o kterém mluví žalmista. Ježíš, který přichází vstříc učedníkům do jejich zápasení s mořem (silami zla!), Ježíš, který všechen strach přemáhá slovy: „Já jsem to, nebojte se!“ Immanuel. Bůh je s námi. I v našich zápasech, (i v našich selháních), i v našem strachu. Díky, Pane. Amen

modlitba ke kázání
Pane Ježíši Kriste, ty jsi ten, kdo dovede nasytit hlad po pravdě, po lásce, po pokoji, po opravdovém životě. Jsi ten, kdo nám chce být blízko. Prosíme, přemáhej naše bludné a zavádějící představy, přicházej do našich zápasů, nenechej nás napospas Zlému. Amen

 

Události

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015