Velký pátek, 30. 3. 2018, Blahoslavův dům

čtení Písma sv.: Iz 52,13-53,12 písně: ž 130, 688, 312, 700, 330 text kázání: Mk 15,1-15

 

A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi. Pilát se ho otázal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ Velekněží na něj mnoho žalovali. Tu se ho Pilát znovu otázal: „Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!“ Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil. O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali. Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl. Pilát jim nato řekl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti. Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše. Pilát se jich znovu zeptal: „Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?“ Tu se znovu dali do křiku: „Ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „A čeho se vlastně dopustil?“ Oni však ještě víc křičeli: „Ukřižuj ho!“ Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Včera jsme četli Pašije. Celý příběh utrpení Páně podle evangelisty Marka.
Dnes je 6. den týdne. Pátek. Velký pátek. Připomínáme si události, pro které se mu tak začalo říkat. Ale tehdy se ještě tak docela nevědělo, že se tím Velkým pátkem stane...

Po dlouhé a vypjaté noci je ráno. Hned zrána se potkávají ti nejdůležitější, ti nejpřednější, ti nejmoudřejší. Radí se, co s Ježíšem. Výsledkem je rozhodnutí, že bude vydán světské moci. Tedy římské moci. Konkrétně Pontiu Pilátovi. Příběh se nezadržitelně sune dál. Všímám si toho, kdo a jak se v něm chová.
Nejdřív sami ti „nej“, představitelé lidu, jeho zástupci: touží se Ježíše zbavit. Evangelista Marek téměř od začátku líčí jejich naprosto vyhraněný a záporný vztah k Ježíši. Ta touha zbavit se ho je ve hře dlouho. Ale teď dostává jasné obrysy, když je Ježíš v jejich rukou, opuštěný, bezbranný. Už dlouho je jim nepohodlný, pobuřuje, ohrožuje jejich postavení, vyvolává cosi v lidech, co by se jejich lídrům mohlo šeredně vrátit. Tedy, pryč s ním! A raději ho umlčet navždy...
Problém je, že to vlastně tak docela nemohou udělat sami. Ne, pokud chtějí, aby byl Ježíš veřejně odsouzen a následně popraven. Kompetence k potvrzení rozsudku smrti a popravě samé totiž leží výhradně v rukou římské okupační moci. Je tedy potřeba jí Ježíše ukázat jako problém.
Představitelé lidu v příběhu manipulují s místodržícím Pilátem, potřebují ho dostat tam, kam chtějí, aby Ježíše odsoudil. Využívají k tomu silnou páku – lidi, které zastupují, v jejichž čele stojí a jejich společný hlas. Hlas davu. Tento dav zase zmanipulují právě tak, aby pohnul s Pilátem. Tak, aby ve výsledku dosáhli svého. Působí jako takoví „proutkaři pohlaví a aranžéři davů“, řečeno slovy jedné písničky. Ke druhým přistupují jako k těm, kdo mají pomoct uskutečňovat jejich cíle. A nějaká vlastní vůle těch druhých? No, tu je právě potřeba přizpůsobit vůli vlastní!
Na jednání představitelů se mimo jiné ukazuje, že zneužité náboženství může být nebezpečnější než vnější politická moc. Když si ji osedlá.

Vedle představitelů jsou tu lidi sami. Nevíme, kdo přesně, Marek píše o zástupu. Tak ale psával i o lidech, kteří se kolem Ježíše srocovali, aby ho viděli, aby mu naslouchali. Jsou to ti samí? Nevím. Vlastně by to tak ani být nemuselo, ale kdyby ano, tím hůř.
Zástup na Velký pátek ráno křičí. Řve. Snaží se Piláta tím skandováním k čemusi přimět. Zase nátlak. Zase manipulace. Cosi hrozně chtějí, ale proč? Protože jim to kdosi namluvil. Možná stačilo oslovit pár ubožáků, zasyčet mezi lidmi pár úderných a nenávistných hesel a už to bylo – bylo, je a bude, manipulovat s míněním lidu se zdá být dost snadné. Dnes snad víc než kdy před tím.
Srocení lidé nehledají pravdu. Neověřují si informace, stačí šeptanda, stačí pár zasetých semínek, aby vzklíčilo něco obludně velkého – nevole lidu k Ježíšovi. Když pak lid pro jednou dostane slovo, dostane právo rozhodnout se a rozhodnout o někom, nestojí na straně Ježíše, ale proti němu. Mnozí možná ani dost dobře nevědí, proč vlastě. Ale rozhodně vědí, že jsou proti.
Tím se však také rozhodují PRO. Pro někoho jiného. Vždyť dostali na výběr! Mezi Ježíšem a jeho vykonstruovanou vinou a Barabášem a jeho vinou docela jednoznačnou. Slyšeli jsme Marka vyprávět, že to byl vzbouřenec, který měl na svědomí něčí život. Ale co na tom, když je tu někdo, kdo je v očích lidu mnohem problematičtější, když je tu kdosi, kdo je označen jako nepřítel...

Ta volba mezi Barabášem a Ježíšem, to se Markovi povedlo! Barabáš. Bar-abbas. Syn otce. A pak je tu ještě ten druhý Syn Otce. Tak kterého si vyberou? Toho, který se násilím rozhodl osvobodit svůj lid? Nebo toho, kdo přišel, aby osvobozoval lidská srdce? Vyberou si toho, kdo jde na věc silou. Bez ohledu na jeho minulost. Vždyť když se kácí les, lítají třísky. S něčím je zkrátka potřeba pořádně zatočit a jinak než silou to nejde! Taková lidsky založená naděje. Ta se totiž většinou zakládá na síle či moci. Uvěřit pokojnému Mesiáši je tak těžké... To bude vždycky hrana, na které se budou věci lámat.

Vedle lidí a jejich představených je tu představitel vládnoucí moci. Pontius Pilát. Dnes a denně, bezpočtukrát, je jeho jméno vyslovováno jedním dechem se jménem Panny Marie v kostelích, ve shromážděních, všude tam, kde lidé spolu vyslovují Krédo, vyznání víry. Jaká ironie! Vždyť je to druhořadý úředník, místodržící uklizený kamsi do zapadákova na okraji římského impéria. A přece jeho jméno zaznívá a bude zaznívat stále znovu, protože se stále znovu mluví o komsi jiném, o tom, kdo pod ním trpěl.
Historikové ho líčí dost zle. Jako surového, nelítostného muže, který nenáviděl a byl nenáviděn. V Markově vyprávění je to jinak. Pilát je tu tím, kdo se snaží Ježíše omilostnit. Uvědomuje si zášť autorit, která je proti Ježíšovi namířena a uvědomuje si zřejmě, že Ježíš je sice možná těm nahoře nepohodlný, ale nejspíš je jinak nevinný. Je tak trochu na jeho straně.
Když je Ježíš obviněn jako ten, kdo si činí mesiášské a královské nároky, to první ho příliš nezajímá. Tomu moc nerozumí. Navíc, takoví blouznivci, kteří se prohlašují za Mesiáše, se najdou vždycky, tím není třeba se příliš znepokojovat. Znepokojivý, potenciálně nebezpečný je ten král. Z toho by mohly být problémy a ty Pilát nechce, Pilát chce klid, hlavně klid. Dobře to na Ježíše ušili, pozornost Pilátova je zaujata. Ale nevyjde jim to, Pilát chce Ježíše vyslýchat, jenže ten mlčí, copak takhle vypadá král? V Pilátově světě stěží. Vypadá jako žebrák, nějaký potulný léčitel a kazatel. Pilát za vším hledá moc a touhu po ní a ta tady schází. Ne, tenhle člověk není nebezpečný, ohodnotí si sám pro sebe místodržitel.
Ale nemá potřebu otevřeně hájit pravdu. Usmyslí si, že to navlékne jinak. Nechá vybrat lidi! Bude za osvíceného a ještě to nebude vypadat, že o Ježíšově nevině rozhodnul sám. Geniální! Dosáhnout svého prostřednictvím jiných. A aby to bylo s jistotou, na druhou misku pomyslných vah postaví Barabáše, toho teroristu, toho darebáka, toho přece nikdo na svobodě chtít nebude. Přepočítal se. Lid si žádá Barabáše. Pilát si myslel, že budou všichni chtít to, co chce on a najednou je v situaci, kdy naopak on bude muset chtít, co chtějí lidi. Jistě, mohl by rozhodnout jinak, ale na to nemá odvahu. Respektive by ho to nejspíš ani nenapadlo. Jít proti vůli lidu? Není blázen. Že to odskáče jeden nevinný chudák? Na tom nesejde. V Pilátově světě nejde o pravdu, ale o moc. V našem světě to tak chodívá...

Nakonec je tu Ježíš sám. Pilátovi odpovídá trochu vyhýbavě: „Ty jsi král Židů?“ „Ty sám to říkáš.“ Co mu na to taky má říct? Ježíšovo království není z tohoto světa, být králem v něm znamená totéž co sloužit. Ale tomu by místodržící rozuměl jen stěží... Pak už Ježíš mlčí. Piláta to udiví. Proč to neudiví zástupce lidu, ty ve víře kované?! Proč je netrkne, že ta tichá, mlčící, neodporující postava se podezřele podobá trpícímu služebníku z mesiášského snu proroka Izajáše? Asi proto, že jsou příliš soustředění sami na sebe a svůj záměr. Souvislosti a smysl celku jim unikají.

A tak je Ježíš vydán. Vydán mučivému bičování, předehře kruté popravy. Vydán na smrt.
Marek vypráví tak, jakoby většina odpovědnosti či viny, chcete-li, ležela na těch představitelích lidu. Zástupce státní moci jakoby nemohl jinak. To aby to nevypadalo, že Římané jsou v očích křesťanů protivníky. A lidem zas kdosi cosi nakukal... Můžou za to ti v čele! Jenže ono se to časem šeredně zvrtlo a vina za Ježíšovu smrt se začala připisovat ne hlavounům, ale celému národu. Následky byly a dodnes jsou nedozírné. Jak to bylo tenkrát, dohlédnout neumíme. Myslím, že to ani není třeba. Markův vypravěčský záměr nemění nic na tom, že na Ježíšovu stranu se nikdo nepostavil. Ani autority, ani místodržící, ani lidi. Všichni po svém usilovali o to, aby druhou stranu někam natlačili, pravda, nevina, odvaha je pojmenovat, nic z toho nehrálo roli. A tím pro mě Pašije vystupují z minulosti a stávají se až neuvěřitelně aktuálními.

Dnes je pátek. 6. den. Den, kdy by podle příběhu o stvoření světa Bůh stvořil člověka. Aby byl jeho obrazem. Je na nás, jak ten Boží obraz v sobě uchopíme. Když jsme si včera při setkání mateřského klubu povídaly o Pašijích, zastavily jsme se u Petra a jeho rozhodnutí zapřít Krista. Jedna z přítomných poznamenala, že to rozhodování pro Krista či proti němu se většinou neodehrává v zářných momentech a za zvuku fanfár, ale v úplně všedních věcech. Třeba při nákupu rohlíků. Někdy je mi z toho vědomí trochu slabo. Ještě, že my už si vyprávíme nejen o 6. dni, o Velkém pátku, ale i o 1. dni po sobotě. O neděli vzkříšení. V tom je naděje. Amen

modlitba
Pane a Bože, ve smrti tvého Syna se dotýkáme své vlastní smrti. Byly to naše hříchy, jež nesl... Prosíme, dej, ať na to nezapomínáme. Amen

 

Události

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015