Blahoslavův dům, 6. 1. 2019, mh

 

 

Text:               Matoušovo evangelium 2, 1-12              

                

Čtení:             Lk 3, 7-18             

 

Písně:            72, S 456, 672, 303, 530, 544 

 

Kázání:

 

 

Bratři a sestry,

Nebyli to tedy králové. Nejmenovali se Kašpar, Melichar a Baltazar. A nečetli jsme v Bibli nic o tom, že by byli tři.  

Hlavní sdělení, které odsud ale slyšíme, je toto: Ježíši se jako první ze všech přicházejí poklonit pohané. Cizinci. Migranti. Nějací podivíni z Východu. A navíc všechno nasvědčuje tomu, že přicházejí ze země babylonské, právě z té velké říše na východě, která po dlouhou dobu byla pro Boží lid Izrael tím největším ohrožením, která Izrael okupovala a rozvrátila tu život celé pospolitosti. 

A aby to bylo ještě podivnější, jako první se od východu nepřicházejí Ježíši poklonit lidé z babylonské židovské komunity nebo aspoň lidé, kteří podobně jako židé vyznávali jediného Boha, ale naopak přicházejí přímo reprezentanti tamějšího náboženství a vzdělanosti. Jsou to mudrci, jak čteme v našem překladu, v řeckém textu ovšem stojí doslova mágové. Nebyli to sice nějací kouzelníci nebo čarodějové, byli to jistě velmi vzdělaní, ale přece jen: zabývali se praktikami, jaké měli vyznavači Hospodina zapovězeny, mimo jiné právě astrologii. A byly to jejich astronomické poznatky a astrologické úvahy, které tyto babylonské mágy přivedly do Jeruzaléma. To na základě astrologie, na základě astrologického výkladu postavení planet rozpoznávají, co se to v té vzdálené zemi stalo: že se tam narodil nový král Židů.

Jakoby Hospodin protentokrát vzal na milost jejich pohanské představy, že pohyby nebeských těles odrážejí nebo předznamenávají pohyby lidských dějin, a nechal je tak jako první nahlédnout, co zásadního ve světě sám způsobil. A také je nechal jejich cestou dojít k cíli – nebo lépe řečeno téměř k cíli. Anebo to bylo pro jejich odhodlanost vydat se na cestu, že je jim jako prvním dáno hledat a najít toho nově narozeného krále?

Jinak by to totiž musel být svérázný Boží humor, že k tomu hvězdnému dítěti nejdřív směřují právě oni. Jak to, že se k němu nevydali dřív Boží proroci nebo kněží? Jako to, že se mu nešli klanět izraelští znalci zákona? A kde byli všichni ti prostí, zbožní židovští věřící, kteří opravdově čekali, že Hospodin pošle svého pomazaného, aby zachránil svůj lid?

Evangelista Matouš začal svou verzi Ježíšova příběhu vyprávěním o Josefovi a Marii. Hned po nich ale přicházejí na řadu tihle cizinci z Orientu. Evangelista Lukáš vyprávěl o svých pastevcích, aby tím zdůraznil, že ten právě narozený je tady i pro ty poslední z izraelského národa. Matouš vypráví o svých mudrcích, aby zdůraznil, že ten narozený je tu i pro ty, kteří jsou mimo izraelský národ. On se narodil pro všechny.  Jakoby Matouš pro své čtenáře ještě dodával: Podívejte se, i takovým lidem to stálo za to: vypravit se za tím novým králem, hledat ho, ptát se na něj.

A teprve pak čteme také o těch dříve zmíněných. Před námi se vynoří zástupci místního náboženského života, lidé zbožní a Písma znalí, velekněží a zákoníci. Nechystali se hledat nového pastýře svého lidu, neptali se po něm. Teprve na výzvu krále Heroda a po jeho vyptávání, přichází se svým vyjádřením.

A ukáže se, že vědí. Vědí, že se má Mesiáš narodit. Znají dokonce proroctví o tom, kde se má ten nový pastýř narodit. Doloží svůj náhled hned dvěma různými výroky z Písma, aby podle rabínské tradice svá slova potvrdili ústy dvou svědků.

Lidé, kteří se hlásí k víře v jediného Boha, dokonce navenek tradici víry zastávají. Znají Písmo a znají slova proroků. Znají správné odpovědi. Umí je druhému sdělit, když se na ně doptává. (Tak jako kdysi ten starý kněz Élí, který napověděl mladému Samsonovi, jak odpovědět na Boží zavolání – ale jím samotným Boží blízkost nijak nehne a spí dál.) Ale sami nejdou nikam. Nejdou ani s těmi mudrci, nejdou za nimi později. Ačkoli to mají do Betléma, co by kamenem dohodil, zůstanou sedět v Jeruzalémě. 

Jakoby Matouš dodával: Podívejte se, ať se vám nestane to, co těmhle zbožným lidem v Jeruzalémě, kteří se tak dobře vyznají v Písmech, kterým ale nijak nestálo za to jít přivítat Mesiáše a poklonit se mu.

Jenže, cesta, která vede od zahlédnutí zvláštního znamení na nebi až k uctivé pokloně nově přišlému králi, je hodně dlouhá.

Jak to slyšíme z dnešního čtení: Mágové se vypravili na náročnou cestu. Jdou nebo asi spíš jedou řadu dní. Směřují do cizí země, co cizího prostředí. Jedou do nejistoty, do různých nebezpečí, která dříve na pocestné číhala. Svou cestou se vystavují situacím, kdy vystupují právě jen jako cizinci, jako ti, kteří nerozumějí, kteří se neorientují, kteří se musejí doptávat na další cestu. Tak projdou i palácem krále Heroda; jak je to horká půda snad ani tyto sami nevědí, ale Matoušův posluchač to ví.

A tak jsou to nakonec oni, kdo nejprve narozené dítě uvidí a rozpoznají v něm božského mesiáše. Jsou to oni, kdo se mu jako první klaní; když zde čteme doslova: „padnuvše poklonili se mu“, neznamená to nic jiného, než že mu vzdali božskou poctu.

Zjevil se jim jako Pán jako prvním. Možná jim to bylo dáno pro tu jejich odhodlanost vydat se na cestu. V každém případě: když to bylo dáno i jim, může to být dáno každému. Amen.

 

   

 

Události

Žádná událost k zobrazení

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015