Blahoslavův dům, 27. 1. 2019, mh

 

 

Text:               Lukášovo evangelium 4, 14-21              

                

Čtení:             Lk 3, 7-18             

 

Písně:            19, 622, 446, 236, 649, 485 

 

Kázání:

 

Bratři a sestry,

I my jsme podle svého obyčeje vešli v den odpočinku do modlitebny. I my jsme dnes povstali ke čtení z Písma

Co dnes zazní? S čím začne? Když evangelista Marek psal o tom, s čím Ježíš začal svoje vyučování, shrnul jeho zvěst do slov: „Naplnil se čas a přiblížilo se království nebeské. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Když psal evangelista Matouš, s čím Ježíš začal své působení, shrnul to podobně: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ 

Ale pozor, Lukáš nám tuhle situaci podává jinak! „Už je to mezi vámi!“ dává jeho Ježíš lidem najevo. „To, o čem se píše v Písmu, že Bůh se ujme vlády, to už se děje mezi vámi!“ A dovozuje: „Se mnou to vstoupilo mezi vás!“

Vraťme se ale k celé situaci. Ježíš byl prorokem Janem pokřtěn. Na poušti se na své působení čtyřicet dní připravoval. A po zkouškách, kterými tam prošel, zahajuje své veřejné působení. Nejdříve odchází do Galileje a učí v synagogách. „A všichni ho velmi chválili:“

A pak tedy vidíme Ježíše přicházet do jeho domovského města. Proč jde tam? Nevíme. On sám ví, že „žádný prorok není vítán ve své vlasti“, a přece jde právě tam. Riskuje, z míst, kde si jeho přítomnost pochvalují, odejde do města, kde jak ví, může snadno narazit. Možná už tohle je poukaz pro jeho žáky, zvlášť pro ty, kteří se později nechají poslat s jeho dobrou zprávou – evangeliem, aby nezdomácňovali tam, kde to budou mít snadné a kde budou vítaní nebo – Bože chraň – úspěšní. Ostatně i v tomto případě se brzy ukáže, jak je popularita vrtkavá. 

A tak Ježíš vstupuje do „města Zasvěcenců“, jak můžeme přeložit název města Nazaret. Můžeme v tom názvu zaslechnout závan významných dob a zvláštního postavení tohoto města. Tím spíš můžeme odtušit, že jeho obyvatelé se mohli cítit Bohu jaksi zasvěcenější. Ježíš v tomto městě Zasvěcených vyrůstal. Tady obvykle chodil v den odpočinku do synagogy, obvykle se zde účastnil bohoslužby. A nyní sem tedy přichází opět. 

Jako obvykle se čte z Písma. Jako obvykle přisluhující v synagoze pověřuje jednoho z mužů četbou z Písem. Jako obvykle je to někdo z dospělých, váženějších mužů nebo zvláštních hostů.

Čtení z knihy proroka Izajáše mohlo být účastníkům bohoslužby v synagoze dobře známé. O co v těch slovech jde? Je to další příslib, že Hospodin zasáhne ve prospěch svého lidu. Tentokrát prorok vyřizuje slova Hospodinova služebníka: „Duch Hospodinův je nade mnou, proto mne pomazal.“ Tento služebník vyhlašuje, co o něm už v proroctvích bylo řečeno dříve: dostane důležitý úkol při příchodu Boží vlády. Teď ale sám navíc vyjádří i svou ochotu splnit, co má být jeho úkolem. K tomuto úkolu byl pomazán - tedy ustanoven, pověřen. 

Co je tím důležitým úkolem? Služebník má vyřizovat lidem radostnou zvěst, o tom, že Hospodin se ujímá své vlády. Jinými slovy: že jeho království přichází. A zase znovu tu slyšíme: má to u zprávu vyřizovat chudým, to znamená všem. I těm, kteří nemají na to, aby přinášeli do chrámu svou oběť a účastnili se chrámových obřadů. I těch, kteří jsou chudí duchem: nemají náboženské vzdělání, neznají Písmo, protože k tomu neměli příležitost, anebo proto, že ani nepatří k vyvolenému lidu. (Ježíš pak v dalším rozhovoru ukáže, že Boží přízeň se nevztahuje jen na Izraelity, ale i na ostatní: připomene svým posluchačům vdovu ze Sarepty, zachráněnou před hladomorem, a syrského Námana, zachráněného před malomocenstvím).

Služebník Hospodinův má zajatcům vyhlásit propuštění ze zajetí, slepým navrácení zraku, zdeptané propustí na svobodu. Slyšíme tu v této souvislosti o létu milosti Hospodinovy, označované také jako léto milostivé. V tóře je Izraelcům řečeno: „Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé.“ Podle Tóry tak Izraelci mají jednou za padesát let vyhlásit svobodu, která platí pro všechny: pro všechny zotročené, zajaté nebo vězněné. Nevíme přesně, jak a zda se Izraelcům dařilo takové léto realizovat. Ale už sama představa, že přijde takový rok milosti, že je vůbec něco takového možné: odpustit dluhy, odpustit viny, napravit nespravedlnosti a křivdy, vrátit se ke své rodině, ke svému majetku, obnovit spravedlnost, v lidech velice posilovala naději. Léto milostivé se tak také stalo předobrazem dne Hospodinovy konečné záchrany.

Ta slova z knihy proroka Izajáše lidé znali. Po jejich přečtení očekávali jako obvykle jejich výklad. Co k těm známým slovům řekne Ježíš? Co k nim řekne nového? Jak odstartuje své vystoupení ve svém městě?

„Dnes se splnilo toto Písmo.“ Ježíš je tím Hospodinovým služebníkem. Ježíš má onu rozhodující úlohu při příchodu Boží záchrany. Při Ježíši je Duch Hospodinův. On tu dobrou zprávu vyřizuje, ale zároveň ji působí. (Hned při své další výpravě, do dalšího galilejského města Kafarnaum, Ježíš už nebude pouze vyučovat, ale také hned projeví, že o Boží moci nejen mluví, ale že Boží moc stojí při něm.) Ježíšovi posluchači o těch slovech proroka Izajáše věděli. Nevěděli ale, že platí už dnes.

Vešli jsme do modlitebny, povstali ke čtení Písma. Četli jsme slova Písma, která jsme většinou znali. Ta slova se plní dnes. Amen.

 

           

Události

Žádná událost k zobrazení

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015