Vytisknout

1. neděle po Epifanii, 13. 1. 2019, Blahoslavův dům / Tišnov

čtení Písma sv.: Mt 7, 24-27 / Ž 1

písně: 642, 176, 182, 192, 673, 378

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,
nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých.
Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.

Blaze tomu... Šťasten je ten... Gratulujeme... ...tomu, kdo si oblíbil Hospodinův zákon a rozjímá nad ním ve dne v noci. Sestry a bratři, takto by se dala shrnout i parafrázovat zvěst první či nulté písně/modlitby, která otvírá knihu Žalmů. Blahopřání. Biblickým jazykem blahoslavenství. Odůvodněné, aby to nebylo jen takové plácnutí do vody, ejhle, šťastlivec! Ne, my jsme slyšeli, že šťastlivec je někdo docela konkrétní a to člověk, který se řídí Božím zákonem.

Myslím však, že když se řekne „zákon“, žádná radost ani nadšení většinu lidí nezaplaví. Slovo zákon vzbuzuje spíš dojem vnucených příkazů a zákazů, toho, co musíme pod hrozbou postihu chtě nechtě uposlechnout. Zní to přísně, nekompromisně. Nadto existují i zákony nepromyšlené či vysloveně špatné, které nás vedou k oprávněné kritice. Přesto je zřejmé, že společnost by se bez zákonů a jejich dodržování neobešla. Představa, že by všichni lidé plnili své závazky, povinnosti či dohody dobrovolně, že by se k ostatním chovali s respektem z přesvědčení, bez rizika trestu, je krásná, ale bohužel utopická. Smyslem zákonů je chránit jednotlivce i společnost. Je to hráz proti tomu, aby si každý dělal, co se mu zlíbí, bez ohledu na ty a to kolem. Bariéra proti bezpráví. Ale že by si někdo po večerech s nadšením pročítal paragrafy, blaženě o nich přemýšlel a kochal se tím, jaká že je to báječná a napínavá četba? To asi málokdo, s výjimkou advokátů a právníků. Proto nám může znít nepřirozeně či podivně, když žalmista zaníceně gratuluje tomu, kdo má v oblibě Hospodinův zákon a věnuje se mu neustále.
V tomto případě je však naše slovo zákon trochu zavádějící. Hospodinův zákon, to nejsou světské zákoníky plné nařízení a zákazů. Hebrejské slovo „tóra“ lze přeložit jako návod, naučení, ukazatel... Jan Milič Lochman nazval svůj výklad Desatera „směrovky ke svobodě“. U vědomí toho lze Hospodinův zákon, o němž zpívá žalmista, chápat jako směrovky pro smysluplný život.
Směrovky a ukazatele, jimiž se člověk může, ale také nemusí řídit. Kolega Jan Zámečník, teolog a pedagog to přirovnal k návodům, jaké nacházíme u nově zakoupených spotřebičů. Návod v krabici je. Ale nikdo mě nenutí, abych ho četla. Sama se rozhodnu, zda se s novým přístrojem seznámím metodou pokus-omyl, nebo zda si pečlivě pročtu návod (a třeba ještě několik recenzí zkušenějších uživatelů na internetu). Boží zákon je nabídka, která čeká na poptávku, ne zdvižený hrozící prst. To bychom si měli zapamatovat pro sebe i kvůli druhým. Božími doporučení a ukazatele si mohu velmi oblíbit a vděčně se podle nich orientovat, nemůžu je však vnutit někomu druhému. Není to vyhláška, kterou lze plošně zavést jako poplatek za svoz odpadu nebo povinnost jezdit v zimě na zimních pneumatikách. Život podle Boží vůle se nedá nikomu nařídit ani naordinovat. Ani dětem ne! Svou oblibu Božích směrovek můžu tak leda svým životem potvrzovat a doufat, že ty Boží rady pro život také objeví jako osvobodivé a nosné.

Dobře, místo Hospodinova zákona Hospodinovy směrovky a ukazatele. Rozumím. Ale co znamená to rozjímání ve dne v noci? Žalmista asi předpokládá, že taky rozumím. Odmyslím-li si rozdíl mezi mnou, která má celou Bibli doma, hned v několika jazycích i vydáních, nebo si ji mohu najít online i číst v mobilu a posluchači žalmistovy písničky, kteří ji doma téměř jistě neměli a museli se ty Hospodinovy ukazatele učit hezky zpaměti, mám za to, že jde o to dostat Boží směrovky pod kůži. Číst si je. Opakovat si. Zpívat si o nich. Modlit se je. Meditovat nad nimi. Malovat si jejich piktogramy. Mumlat si je jako zbožný žid. Zkrátka, osvojit si je jakoukoliv cestou natolik, aby mohly působit i v mém životě. V každé situaci, to je podle mě to ve dne v noci. Protože tohle je cesta k opravdovému štěstí, zpívá vesele žalmista.

Člověk, který se na své cestě životem drží Božích směrovek, je jako... ...košatý strom. I na naší zahradě už to chce hodně konví vody, aby mladý kaštan neuschnul, mohl dobře zakořenit a růst. Už i my v zemi, kde druhdy bory šuměly po skalinách, a v sadě skvěl se jara květ, tušíme, co to je pro strom dostatek vláhy. Žalmistův básnický obraz stromu zasazeného u někde u vody je dobře srozumitelný. Boží směrovky jsou zdroj, ze kterého lze čerpat pro osobní růst, pro naplněný život. Pro to, aby člověk uskutečňoval to, k čemu tu je. Strom, který nese ovoce, přece dělá to, co má. Bůh člověka tvoří, aby byl jeho obrazem. A nabízí doporučení, jak ten obraz žít, aby to nebyla jen a jen karikatura.

Gratuluji tomu, kdo se neřídí radami těch, kdo si vedou jen svou. Gratuluji tomu, kdo se nepřidává k těm, kdo si chtějí být ve všem sami svými pány. Gratuluji tomu, kdo slova nepoužívá jen k vlastnímu prospěchu a obohacení, kdo se nebaví na úkor druhých, ani je nepomlouvá. Gratuluji, zpívá žalmista. No, těch blažených šťastlivců bude asi méně než svévolníků, stojí tu jeden příkladný šťastlivec proti všem těm posměvačům a jiným zlotřilcům, ale nevadí. Žalmista slibuje, že vše, co ten blahoslavený spravedlivý podnikne, se zdaří.
Skutečně?!, chce se jednomu zeptat. To má být vtip? Copak to na světě chodí tak, že ti, kdo jsou spravedliví, mají úspěch? A spravedlivý v Božích očích nejsou nutně ti, kdo měří všem stejným metrem, padni komu padni, na chudý lid musí být přísnost. Podle Božích měřítek jsou spravedliví ti, kdo se neváhají druhého zastat, ti, kdo zkouší být rovní, ti, kdo umí napřáhnout pomocnou ruku a nečekat hned něco zpět, tihle milosrdní Boží cadici. A těm že se všechno zdaří? Není to spíš tak, že navrch mívají ti, kdo umí zatahat za provázky a usmát se na správného člověka a pro jistotu si to pojistit ještě naditou obálkou? Mohlo by se to tak zdát. Záleží však, odkud se na věc díváme. Žalmista navzdory nejrůznějším myslitelným těžkostem ujišťuje, že svévole vlastně není cesta, nevede k cíli. A z pohledu cíle prohlašuje za blahoslavené ty, kdo usilují o spravedlnost. Podobně jako když Ježíš pronáší nepochopitelná blahoslavenství o chudých v duchu a plačících a pronásledovaných. Ano, tihle ti jsou šťastní, když se na ně díváte z pohledu Božího království.

Oblíbit si Hospodinovy návody, naučit se podle nich chodit a žít, to je jiná cesta, než jakou nám jako šťastnou vnucují ti, kdo tvrdí, že každý kope sám za sebe a že peníze hýbou světem a lze si za ně koupit vše. Žalmista neslibuje, že je to snadná cesta a jeho další písničky a básničky budou spíš naříkavým svědectvím o opaku. Přesto cesta spravedlnosti před Bohem je cesta, která vede k cíli. Právě do toho Božího království. Kdyby si člověk náhodou nebyl jist, jak to s tím Božím zákonem vlastně je, stačí se držet Ježíše. On je ten nejnázornější příklad toho, co to znamená jít cestou spravedlnosti. A Tóru shrnul do dvou přikázání, to se fakt zapamatovat dá.

Gratulujeme tomu, kdo si jako životní cestu zvolil spravedlnost před Bohem, cestu milosrdenství, lásky, cestu, která něco stojí, ale taky někam vede. Život v posměchu, svévoli, sobectví, kam vítr, tam plášť, to nemá žádné kořeny, to jde tak leda do háje, zpívá žalmista. Mnohem později to Ježíš poví podobně, ve svém příběhu o dvou stavitelích: „A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nepadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ Amen

 

modlitba
Pane Ježíši Kriste, ty jsi řekl, že jsi cesta, pravda i život a pozval jsi nás k následování. Věříme, že u tebe a s tebou bude náš život dobrý, šťastný a smysluplný. Prosíme, dej, abychom se ti neztratili a z tvé cesty nadobro nesešli. Amen