Masopustní neděle (Esto mihi), 3. 3. 2019, Blahoslavův dům

písně: ž 71, S 375, S 338, 220, 685

čtení Písma sv.: Iz 35,3-6 / J 9,1-11 

 

Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená ‚Poslaný‘.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak: „Není, ale je mu podoben.“ On sám řekl: „Jsem to já.“ I řekli mu: „Jak to, že se ti otevřely oči?“ Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: Jdi k Siloe a umyj se! Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“

 

Podle čeho se pozná, že bude jaro? (Jsou delší dny, kvetou kytičky, přijde veliká únava, je více světla, je více zeleně, zpívají ptáci,...)
No vida! Náznaky jara. Příchod jara. Když si toho člověk všimne, tak ví, že to užuž bude, že už se může těšit, že už je to vlastně tady.
Jak se pozná příchod jara? Podle světla, květin, ptáků, únavy,... Tak to si dobře zapamatujme.

Dnešní příběh je hodně o očích, o zraku, o vidění. Tak něco zkusíme.
Je tu napsáno „byl jsem slepý a teď vidím“. Není jednoduché to přečíst takhle zdálky. Já bych to určitě nezvládla. Člověk na to potřebuje dobré oči. Ale i když třeba neumí číst nebo na takovou dálku dobře nevidí, může vidět leccos jiného.

A teď ten příběh. Úplně na začátku Ježíš uviděl slepého člověka. Pána, který od narození neviděl. Vůbec nic. Ježíš ho ale viděl. Všimnul si ho. Nebyl mu ukradený. Viděl člověka, který to nemá v životě vůbec snadné, člověka, který potřebuje se spoustou věcí pomoct – převést přes cestu a nasměrovat ke dveřím a podat různé věci...
S Ježíšem byli i učedníci, ale toho nevidomého viděl nejdřív Ježíš. Oni se možná nejdřív koukali někam úplně jinam, na něco. Ale když už si toho nevidomého muže všimli i učedníci, stejně viděli něco úplně jiného než Ježíš. Viděli problém – ten člověk je slepý, od narození nic nevidí. Kdo za to může? On sám? Je to trest za něco špatného? Nebo něco provedli jeho rodiče, když už se tak narodil? Dneska by se jistě někdo zeptal: může za to Pán Bůh?
Ježíš na to: koukáte se úplně špatně! Ten člověk nevidí, má to těžké, je znevýhodněný, handicapovaný. Ale je nesmysl hledat příčinu. Ptát se, proč a kdo za to může. Jestli už se na něco musíte, ptát, tak se ptejte na to, k čemu to je, k čemu to bude? Bůh má lidi rád a chce, abyste to poznali. Právě na tomhle muži se to ukáže! Proto nevidí. Nekoukejte po vejrech a nepřemýšlejte o blbostech. To není váš úkol. Váš úkol přece je zkoušet koukat na lidi a na svět jako Bůh. Vidět, kdo potřebuje pomoct. A taky to udělat. Tak, jak nejlíp můžete. Ne místo toho bádat o tom, co je čí vina.

Pak plivnul Ježíš na zem, udělal trochu blátíčka a jemně jím potřel nevidomému muži víčka. Řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ Muž neváhal ani chvilinku a šel. Bez řečí Ježíše poslechl, i když ho neviděl, slyšel jen jeho hlas. Uvnitř věděl, že se na něho může spolehnout. Šel k rybníku, umyl se, a když se vrátil, viděl. Světlo! Barvy. Sluníčko. Lidi kolem. Stěny domů a ženy s košíky na cestě na trh. Ptáky a mraky na nebi. Byl z toho úplně paf! A pocítil obrovskou radost. Ježíš mu dal něco, co nikdy neměl. To nebylo jen uzdravení. To bylo něco úplně nového.

Muž s radostí spěchal domů, ukázat se mámě a tátovi a všem, které znal. Vždyť vidí!!! Napřed samozřejmě jen poskakoval a radoval se a nemohl se vynadívat na svět. Ale postupně poznal, že tohle je od Pána Boha. Oči, které vidí, Ježíš, který mu zrak daroval i Ježíšova moc, která toho byla schopná. Poznal, že v Ježíšovi je Pán Bůh blízko. Uvěřil tomu. Nejenom, že viděl svět, ale viděl v tom světě i Pána Boha.

Jenže zase tu byli takoví, kdo na celou tu událost koukali divně. Jako prve učedníci na slepého muže. Je to vůbec on? Ptali se sousedi. Ačkoliv kolem něj asi dřív chodili denně, nemohou ho poznat. Nejspíš se na něj nikdy pořádně nepodívali. A ještě jiní se ptali: jak je to možné? Jak se to stalo? Zase špatná otázka...
Stal se zázrak. Někteří, co u toho byli, z toho mají radost, přejí to tomu člověku a oslavují Pána Boha. Jiní žádné zázraky vidět nechtějí. Nechtějí vidět, že by se mohlo stát něco dobrého, něco krásného, z čeho můžu mít prostě jenom radost. Lidé, kteří se rozhodli vidět svět bez zázraků, bez dobra, bez krásy. Lidé, kteří mají zdravé oči, ale uvnitř jsou slepí.
Někdo vidí Ježíše, jako dobrého člověka, který dělá dobré Boží skutky, jako Božího Syna. Vždyť způsobil, aby slepý viděl. A jiný v něm vidí lumpa a neznaboha, protože v sobotu plivl na zem a vyrobil bláto. V sobotu se přece nesmí pracovat. Tedy ani vyrábět bláto. Beztak je ten Ježíš spolčenej s nějakýma bubákama a belzebubama!
Pro tohle Ježíš neměl pochopení. Pro mnoho jiného ano. Chápal, že lidé kradou, lžou, podvádí a podvádí se. To všechno chápal a měl s takovými lidmi soucit, měl pro ně naději na cestu ven. Ale ne pro oči, které dokážou proměnit to dobré a krásné, to Boží a milosrdné ve zlo. Jenom proto, aby nemusely měnit svoje přesvědčení. O světě, o Pánu Bohu, o sobě samých. Pro slepé oči nebo spíš slepé srdce Ježíš pochopení neměl.

Člověk může být slepý, i když mu oči slouží dobře. A naopak, i ten, kdo nevidí očima, může uvnitř poznat, co je podstatné. Je to trochu jako z knížky o Malém princi, kde se píše: Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné.

Podle čeho se pozná, že bude jaro? Podle zpěvu ptáků, kvetoucích kytek, velké únavy, delších dnů,... jak jste to říkali.
A podle čeho se pozná Mesiáš, král podle Božího srdce? Až přijde, slepí uvidí, zpívá prorok Izajáš. Slepí uvidí? Ježíš daroval nevidomému člověku zrak. Tak to znamená... ...že Mesiáš je tu! Bůh je blízko v Ježíši! Leckdo to poznal a radoval se. Ale taky bylo dost těch, kdo před tím zavřeli oči. Uvěřit v Ježíše, to je prohlédnout. Vidět to, co jsem předtím neviděla. Ne zavřít oči.
Že je Ježíš od Boha, to se nejlíp ukázalo o Velikonocích. Ty budou za 7 neděl. Do té doby můžeme trénovat poznávání Boží blízkosti. V tom, co vidíme, v tom co žijeme. A koukejme hlavně srdcem!

modlitba
Pane a Bože, ty máš lidi rád, chceš, abychom o tom věděli, a pro naši záchranu uděláš všechno. Prosíme, dej, ať tvou laskavou pomoc umíme přijímat. Daruj nám správné vidění lidí kolem i světa, abychom se s tebou neminuli. Amen

 

 

Události

Žádná událost k zobrazení

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015