Blahoslavův dům, 24. 3. 2019, mh

 Text:               Lukášovo evangelium 13, 1-9                              

Čtení:              Iz 55,  8-11            

Písně:             S319, 500, 650, 579, 550   

Kázání:

Milé sestry, milí bratři,

Ježíš vyřizuje lidem zprávu o posledním čase, čase soudu a milosti, a také o nich samotných. A lidé Ježíšovi na oplátku vyřizují zprávy ze světa: o tom, co hrozného se přihodilo v Galileji. Snad i s nevyřčenou otázkou, jestli snad taková událost není předzvěstí onoho posledního času.

Zprávy ze světa ovšem odvádějí naši pozornost od důležitých zpráv z domova. A zprávy z domova zase odvádějí naši pozornost od důležitých zpráv o nás. Ježíš nás na to zase jednou upozorňuje. 

Zprávy ze světa

Se zprávami ze světa býváme rychle hotoví. Uzavíráme své soudy snadno a jednoznačně, a často také jednostranně. A jsou-li to zprávy to špatné zprávy – a ony většinou bývají špatné, říkáváme si: nemohli si ti lidé za to neštěstí sami? Nezavinili si svůj špatný osud nějakou svou neopatrností, anebo pohodlností? Nebylo v tom, co se tam zlého stalo, už něco z oněch Božích soudů? A dost často se takhle ptáme bez nějakého zájmu nebo solidarity s těmi lidmi: tyhle zprávy z daleka se nás prostě obvykle netýkají. 

Mohlo to tak být i tenkrát při tom rozhovoru s Ježíšem: lidé za ním přicházejí se svou zprávou o hrozné události v Galileji ale nijak neprojevují, že by se jich ta novina víc dotýkala; možná se jen domnívají, že Ježíše, který z Galileje pocházel, jejich zpráva zaujme, že na ni proto bude nějakým zvláštním způsobem reagovat.

Jenže Ježíš všechny jejich předpoklady odmítá. A vysloví naprosto zřetelně a jednoznačně: Ti lidé z Galileje, kteří museli vytrpět od Římanů takové brutální násilí, nebyli větší hříšníci než ostatní. 

Známé rčení „To ho Pán Bůh potrestal!“, které je ještě i dnes možné slyšet mezi lidmi, zbožnými i méně zbožnými, prostě neplatí. Hospodin by pak totiž musel stejným způsobem potrestat i nás ostatní.

Ježíš jako by to hned svými slovy potvrzoval: „Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ Přiznám se, že tahle věta mě vždycky děsila: chce tím Ježíš říci, že všichni jeho posluchači, kteří se dostatečně nekají, mají zemřít podobně násilnou smrtí? Nebo tak zemřou dokonce všichni lidé, kteří nad svým jednáním neprojevili dost lítosti? A co znamená ono podobně zahynete?

Myslím, že to znamená zahynout podobně zbytečně, podobně absurdně. A pro člověka, který nepamatuje na ono budoucí setkání s přicházejícím Synem člověka, to pak také může znamenat zahynout podobně nepřipraveně, a proto možná taky podobně beznadějně. 

Zprávy z domova

Od zpráv ze světa ale Ježíš přechází ke zprávám z domova. Připomene svým posluchačům pád věže v Siloe, událost, která se odehrála v Jeruzalémě - v bezprostředním sousedství lidí, s kterými nyní hovoří. Toto neštěstí se nepřihodilo nějakým cizincům nebo jinověrcům kdesi daleko: tohle se stalo tady u vás, to se stalo vašim sousedům. Postihlo to lidi, kteří tak jako vy chodí v tomto městě do chrámu nebo do vašich synagog.

Zřetelně tu Ježíš dává najevo: neštěstí, absurdní  a  nepochopitelný odchod ze života se neděje lidem někde daleko od vás, to se děje i mezi vámi, to se může přihodit i vám samotným. Ani těch osmnáct, na které padla věž v Siloe, nebyli větší hříšníci než ostatní lidé. Ani v jejich případě neplatí žádné: to je Pán Bůh potrestal.

Ta Ježíšova slova jsou odpovědí i na naše otázky, kdybychom chtěli začít uvažovat, proč se lidem v naší blízkosti stalo něco zlého – proč se stali obětí násilí, proč musí čelit těžké diagnóze nebo z jakého důvodu je snad zasáhlo úmrtí v rodině. - Potrestal je Pán Bůh? To by musel stejně tak potrestat i nás.

Moje zprávy

Po zprávách z domova následují Moje zprávy. Jako zprávu o sobě můžeme totiž číst Ježíšovo podobenství o fíkovníku na vinici, které bezprostředně následuje.

Možná se vám vybaví Ježíšova slova z Janova evangelia: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“ (J 15,5). Toto podobenství ale přináší jiný obraz vinice: na téhle vinici jsme my oním fíkovníkem. Jsme tím fíkovníkem, který nepřináší ovoce: jsme jím jednak společně jako Boží lid či jeho část, a jsme jím pak také každý z nás sám. V tomto pořadí možných významů. 

Fíkovník, který nepřináší plody. Je zbytečný, zaclání tu. A přichází pán vinice, aby zjistil, zda se děje něco nového. A také aby viděl, jestli má smysl tomuto fíkovníku přidávat čas. Vinař, který na vinici pracuje a vedle révy má na starost i fíkovník, se za strom přimlouvá. Vinař tu zastupuje osobu Ježíše: je tím, kdo pracoval na vinici Páně, a je tím, kdo se za nás přimlouvá.

Bylo nám dáno vše, co je k životu potřeba. A také k tomu, abychom nesli dobré plody svého života. Dostali jsme zemi jako místo k životu. A dostali jsme k životu i určitý čas - čas jako lhůtu, kterou máme každý k tomu, abychom ji dobrým naplnili.  

A Ježíš nám vyřizuje svou zprávu o nás: tvoje lhůta ještě není i konce, tvůj čas tady na zemi ještě trvá! Amen.