Blahoslavův dům, 10. 11. 2019, W. Fussenegger

 

Text:               Lukášovo evangelium 6, 27-35                                   

Čtení:             Lukášovo evangelium 17, 20-21       

Písně:            606, S 45, 98, 392, S 457, S 467, S 449, 703      

 

Kázání

 

Milý brněnský sbore, milí bratři a sestry,

to je ten nejrevolučnější text celého lidstva.

Až dosud. O tom jsem přesvědčený.

Provokuje nás. Přes všechny meze.

Požaduje ode mne: odložit mé ego, mou pýchu,

A spolu s Kristem se vztahovat k nebeskému království.

 

Mluvívám o těchto větách se svými žáky.

A většinou jako první reakce přijde:

vrtění hlavou, zlost.

To si přece člověk nemůže nechat líbit!

Ty reakce mi ukazují: jak velice tento text odporuje našemu cítění,

našim zkušenostem, našemu smyslu pro spravedlnost.

To, co tu Ježíš od nás požaduje, je neslýchané!

 

Ano, ty věty od nás požadují hodně. Nebo příliš?

Mám opravdu nastavovat tvář?

„Podle těch slov mohou žít jen výjimečné osobnosti, jako Ježíš,

nebo jsou míněna symbolicky“,

tak argumentuje křesťanský duchovní,

který se postavil na stranu Mahátma Gándhího.

Mahátma Gándhí byl ale těmito Ježíšovými slovy hluboce ovlivněn

a nechce je právě chápat symbolicky, ale jako klíč k životu, 

jako pravdu, která proměňuje svět.

 

Chtěl bych tu vyprávět o dvou rozhodujících situacích z Gándhího života,

z doby, kdy žil v Jižní Africe.

Spolu s oním křesťanským duchovním narazí na dva muže, kteří jim zatarasí cestu,

vyhrožují bitím a násilnostmi, pokud ten barevný neopustí chodník.

Gándhí zůstal rozhodný a vlídný a říká jim:

„Pánové, zjistíte, že je tu místo pro všechny.“

Neuhne těm protivníkům, jejich nenávisti z cesty,

ale nastaví svou tvář. Jedná s vnitřní silou a s důstojností.

Tak dlouho, než poznají svou morální porážku.

 

Když anglická správa v Jihoafrické republice

po protestech Indů musela ustoupit,

Gándhího spolubojovníci žádají: Teď přece můžeme žádat ještě více!

On jim ale odpovídá:

 „Právě jako vítěz má člověk zůstat skromný.

Nesmí zneužít situace jen proto, že je ve výhodě,  

a brát si víc, než bylo dojednáno!

Nesloužilo by to pokoji, ale nenávisti.“

 

Od Gándhího se učím,

že Ježíšova slova v sobě nesou ohromnou sílu.

A že skutečně mají potenciál proměňovat svět.

 

Letos uplynulo 150 let od Gándhího narození.

V jednom článku o Indii jsem četl:

„Gándhí je v Indii sice všudypřítomný,

a přece se zdá, že jeho cesta spolubytí,

jeho cesta nenásilí je zapomenuta.

Politici z něj sice dělají hrdinu,

ale příkladem jim už není.“

 

Dorothee Sölle varuje před něčím podobným u Ježíše!

Je nebezpečné, když z něj děláme hrdinu,

který zvládne všechno, co my nezvládáme.

Ježíš, nadčlověk.

Ale Ježíš nevyzývá ke kultu osobnosti.

Neříká: Obdivujte mě, klaňte se mi.

On říká: Následujte mě!

 

 „Následování Ježíše je něco jiného než uctívání:

Následovat Ježíše znamená být s ním na cestě

znamená pokusit se jeho pravdu realizovat.

Následování chce hledat a nacházet Boží království,

chce být světlem světa“

– tolik Dorothee Sölle!

Následování je výzva pokusit se o to!

 

Milí lidé,

Jak se vám žije s těmito slovy,

s Ježíšovou výzvou dělat nemožné možným,

překonávat nepřátelství a nenávist?

 

Samozřejmě, slovo o lásce k nepřátelům,

o nastavování druhé tváře,

je pro mě často příliš vysoká laťka, selhávám.

A přece v hloubi srdce vím:

Tohle je slovo, které mě zachraňuje!

Které mě osvobozuje

od temných myšlenek na odplatu

od blouznění po pomstě,

od bludu, že se musím bránit!

 

Žehnat a ne proklínat;

prosit za ty, kteří mě urážejí.

Nabídnout pokoj, tam, kde je spor

- i když nechci!

To mě zachraňuje mě i svět.

To jsou slova,

která mě skutečně zachraňují!

 

A když to pak zkusím,

to nemožné,

pak můžu vědět:

nejsem sám,

následuji přece jeho. Amen.