Vytisknout

 Blahoslavův dům, 1. 3. 2020, mh

 

Text:               1. Mojžíšova 2, 15-17, 3, 1-7

                

Čtení:              Mt 4, 1-11                                                      

 

Písně:             606, S 90, 671, 461, 632, 32, 649, 308, 700                       

 

Kázání:          

                                                          

To, co jsme slyšeli, sestry a bratři, to je mýtus. Ale ne mýtus jako nějaké nepodložené tvrzení nebo výmysl! Mýtus je podle definice vyprávění, které odpovídá na základní otázky člověka. A to v našem případě souhlasí.  

To vyprávění je hluboce pravdivé. Kdybychom se ale chtěli ptát: když je pravdivé, kdy se to tedy stalo? – došli bychom k odpovědi: ono se to nestalo (v roce 0 nebo 1) - ono se tu děje neustále. Opakovaně. Vždycky znova.

A ta základní otázka, na kterou odpovídá biblické vyprávění o hadovi a ženě a muži, zní: Jak člověk jedná v situaci zkoušky?

 

Situace zkoušky, krizová situace  - přichází, když různé okolnosti zpochybňují: hodnoty, na které jsme se spoléhali, pravidla, kterými jsme se řídili, osoby, ke kterým jsme měli důvěru. Najednou začínáme vidět věci jinak. Pochybujeme, jakou hodnotu mají naše hodnoty: rodina, přátelství, vztahy; pochybujeme, jakou cenu má dodržovat pravidla, těmi silničními počínaje etickými normami konče, nebo jestli je dobře uznávat autoritu autorit. 

Okolnosti a podněty k takovým otázkám jsou různé. Jak to bylo v našem vyprávění? Objevil se had. Můžeme si všimnout, že na něm není nic hadovitého. Vlastně se nechová jako had, vystupuje jenom jako hlas. Hlas, který připomíná hada možná jen tou svou vlezlostí nebo plíživostí.

A taky na něm není nic nadpřirozeného. Je to hlas, jaký slyšíme v sobě každý. Mluví osobně, porozumivě, soucitně. A někdy manipulativně - říká: „Cože, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? To všechno se ti zakazuje?“ 

 

Jak člověk jedná v situaci zkoušky, čteme hned vzápětí.  Vystupuje tu vlastně především žena: žena mluví a jedná. Muž nemluví, nejedná, pouze přihlíží. A jí.

Ani muž ani žena se neohradí proti té hadí manipulaci. Neřeknou: Bůh nám - až na tu jednu výjimku - přece naopak dovolil jíst ze všech stromů v zahradě. Nechají si tím hlasem zpochybnit, že Bůh s nimi má dobrý záměr. A nakonec tedy jedí plody ze stromu poznání dobrého a zlého.

V tom vyprávění nejde o to, že by Adam a Eva snědli jabko. Nejde ani o jiné plody nebo rostliny, které člověku také rozšiřují obzor, rozšiřují mu vnímání. Jíst plody poznání dobrého a zlého to je obrazné vyjádření - pro rozpoznání, co je dobré a co je zlé. Jíst tyto plody znamená užívat kompetenci sám rozhodovat, co je dobré a co zlé. 

A biblické vyprávění končí tím, že člověk se toho chce domáhat – že chce jako Bůh rozhodovat o tom, co je dobré a co zlé. Jenže, jak čteme, ono se nesplnilo, co člověku hlas sliboval: „otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré zlé.“ Stalo se jen to, že „oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí.“ Poznali právě jen svojí nahatost.

Když tu čteme v Bibli o nahotě, nemá to erotický podtext. V předchozím textu čteme: byli nazí, ale nestyděli se. To je vyjádření pro stav otevřenosti a důvěry, kdy se člověk nestydí za to, jak vypadá, jaký je, co dělá. Je to stav, kdy se nemusí schovávat, zakrývat, retušovat. To se ale teď těmi ambicemi člověka změnilo. Muž a žena jednali jako by Boha nebylo. 

 

Celá tahle scéna je jakási forbína k celému dalšímu vyprávění Bible o Bohu a člověku: předznačuje všechno ostatní, co se o člověku píše dál. Co se tu děje, platí pro každého člověka. Takhle člověk běžně jedná v situaci zkoušky: jedná jako by Boha nebylo. 

 

Postní doba je příležitost, abychom si uvědomili, jak to s námi je. Že takto sami jednáme. A když to nahlédneme, pak můžeme obrátit pozornost k evangeliu, které vypráví, jak v situaci zkoušky jednal člověk Ježíš.

Ježíšovi žáci potvrzovali, že byl osobou mimořádnou, jedinečnou. Dospěli až k vyjádření, že byl Božím Synem. Jako člověk ale procházel vším, stejně jako my. Ježíšův příklad ukazuje, že zápasit s těmi zpochybňujícími, hadími hlasy je možné, že to má smysl. Ježíšův příklad, jeho slovo a jeho odpuštění nás – v situaci, kdy selháváme - v tom zápase posilují. Amen.