19. neděle po Trojici, 27. 10. 2019, Blahoslavův dům/Tišnov

 

písně: ž 33, 688, 692, 693, 384, 158

čtení Písma sv.: J 8,1-11 / Iz 43,16-28

 

Toto praví Hospodin, který razí cestu mořem, dravými vodami stezku, jenž přivádí vozbu i koně, vojsko a válečnou moc i dokáže, že pospolu lehnou a nepovstanou, dohořeli, zhasli jako knot. „Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. Čest mi vzdá zvěř pole, šakalové i pštrosi; obdařil jsem poušť vodou a pustou krajinu řekami, abych napojil svůj vyvolený lid. Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech.“

„Nebyl jsem to já, koho jsi vzýval, Jákobe, kvůli mně ses neobtěžoval, Izraeli! Své jehňátko v oběť zápalnou jsi pro mne nepřivedl, nectil jsi mě svými obětními hody. Nenutil jsem tě sloužit mi obětními dary, ani kadidlem jsem tě neobtěžoval. Vonné koření jsi mi za stříbro nenakoupil, tukem svých obětí jsi mě neobčerstvil. Jenom svými hříchy chtěls mě nutit k službě, svými nepravostmi jsi mě obtěžoval. Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. Připomeň mi to, můžem se spolu soudit, sám si spočítej, pro co bys mohl být ospravedlněn. Tvůj otec byl první, který zhřešil, tvoji mluvčí mi byli nevěrní. Správce svatyně jsem zbavil posvěcení, Jákoba jsem vydal klatbě, Izraele zhanobení.“

 

Ta dnešní pasáž z Izajáše zní trochu, jako když slyšíte někoho telefonovat. Pokud to nejsem já nebo můj táta, kteří máme telefon opravdu nahlas, takže volajícího bez problému slyší i celá tramvaj, slyšíte obvykle z telefonního rozhovoru jen jednu stranu. Tu, které jste právě poblíž. Tu druhou i s jejími otázkami a replikami si musíte z kontextu domyslet. Pravda, plantá se do toho vlastní předporozumění a způsob uvažování, ale to už je holt riziko naslouchání hovorům druhých. Zkusme se zaposlouchat do toho, co nám tlumočí prorok Izajáš. S tím, že druhou stranu se pokusíme neoslyšet, ovšem taky s vědomím, že se s ní možná v ledasčem mineme...

Haló, tady Bůh!

To jsem já, Hospodin. Ten, který zvládá i jinak nezvladatelné živly a bojechtivé armády, protože jeho zájmem a záměrem je život, nikoliv smrt.

Poslouchejte mě dobře! „Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte...“ Nevzpomínejte už na soud nad Jeruzalémem, už neplačte u řek Babylóna, to už je passé. A nevzpomínejte už taky na dávný exodus, na slavné vyjití z Egypta. Čeká vás nový. Nekoukejte se jen zpátky, neupínejte se jen ke vzpomínkám a k tomu, co bylo, jak kdysi bývávalo. Je před vámi nový počátek. Nový start. Takže nepropadejte malomyslnosti ani zoufalství, přijde něco, co bude znamenat opravdovou ob-novu. Možná to ještě není vidět úplně, ale už to raší, už je to trochu přítomné, náznaky už ukazují, jaké to bude, že se to přibližuje.

ꟿꟿ ꟿꟿ ꟿꟿ ꟿꟿꟿ

Pardon? Aha, vám se to po všech těch letech ve vyhnanství zdá stěží k uvěření. Jak bych vám to jen přiblížil...

Já jsem Hospodin. Já z bezcestí cestu činím, jak to hezky přeložili v Kralicích. Pro mě zkrátka není nic neschůdného. Ani ta poušť ne. Se mnou se i ta poušť dá projít, se mnou se i ta poušť zazelená a získá novou tvář. Ale to přece znáte, ne? A co ta zoo, hm? To vám nic neříká?

Šakalové a pštrosi, ti přece patří k nejpohrdanějším zvířatům. Šakali bydlí v rozvalinách, v troskách, tam, kde nikdo jiný bydlet nemůže a nechce, takoví zvířecí sqateři a bezdomovci to jsou. Pštrosi jsou zase sami, izolovaní od ostatních. Když o nich mluví můj prorok Micheáš, je to samý nářek, pláč a bědování. Ale s Izajášem jsme to úplně otočili naruby! Šakali a pštrosi jako chór zpívající chvalozpěv. To je přece změna poměrů jako hrom, to je obrat o 180°. To je jedna velká naděje. Jejda, ta vaše představivost, ta kulhá...

ꟿꟿ ꟿꟿ ꟿꟿ ꟿꟿꟿ

Vyvolený lid? Jo, to jste vy, přesně tak. Vás jsem si oddělil, abyste vyprávěli o tom, co Bůh dělá pro člověka. To je váš úkol a vaše určení. Vyprávět. Předávat svědectví.

Zlí jazykové říkají, že se mi to moc nepovedlo. Že vy jste se mi moc nepovedli, celý ten Boží zástup, židovstvo i církev. Prý nejste lepší než jiní. No, to teda asi ne. Nevybral jsem si vás totiž jako elitu, jako výkvět lidstva, jako perfektní společnost. Občas to po vás chtějí. Občas to po sobě chcete sami a zkoušíte to „společenství svatých“ různě otesávat. Podotýkám, že se k obrazu svému, leze z toho leda to, co vám se líbí.

Pro mě jste vyvolení, vybral jsem si vás. To ale neznamená žádné nadlidi!

ꟿꟿ ꟿꟿ ꟿꟿ ꟿꟿꟿ

Jak říkám, zase si moc nefanděte. Co z vaší minulosti a přítomnosti je takové, aby na tom moje oko mohlo spočinout se zalíbením? Nic. Nic moc. Vždyť vy jste se kvůli mně ani neobtěžovali! To spíš mě jste obtěžovali a unavovali svými neustálými přešlapy a lapsy. Omrzel jsem se vám, přestal jsem vás bavit, jako byste mnou byli unaveni. Apatie vás dostala na lopatky. Ale co vás tak strašně unavilo? Snad náboženské povinnosti?! K tomu vás přece nikdo nenutil! Jestli jste to všechno dělali v domnění, že mě tím k něčemu donutíte, že si na mně něco vydobudete oběťmi a kadidlem jako na kdejakém bůžkovi, tak jste se šeredně spletli. K ničemu takovému jsem vás nenutil, nepotřebuju to.

K něčemu mě nutí leda ty vaše hříchy. Břemeno svých provinění jste naložili na mě a já abych to teď unesl. To je teprve služba...

ꟿꟿ

Co bude dál? Když to necháme tak, bude to možná ještě chvíli mlčení ve dvou, ale to je jen cesta k rozchodu. Sami se neospravedlníte. Iniciativa musí být na mé straně.

Tak tady je podaná ruka. Setřu vaše hříchy, aby bylo možné začít znovu s čistým stolem. Vymažu vaše viny a nevěrnosti – jednou provždy to smažu z harddisku, ze všech flashek a především z paměti. Z té své. Už to nebudu připomínat, už se v tom nebudu vrtat. Už kvůli sobě. Ne proto, že byste si to zasloužili nebo vysloužili nějakou snahou. Protože vás miluji.

V této fázi už ten telefonát leckdo nevydrží poslouchat. Vymazat hříchy? Setřít je? To přece nejde! Co nějaká spravedlnost, nejlépe absolutní, Boží, padni komu padni? Není to málo přísné? Není to málo výchovné?

Málo přísné možná. Ale málo výchovné? Velkodušnost je (tak často) výchovnější než přísná úměra mezi vinou a trestem.

Bůh člověka zve, aby si spočítal, pro co by mohl být ospravedlněn. Pro nic. Za nic. Z naší člověčí strany se s tím nic dělat nedá. Odpuštění je cesta. To dává z milosti Bůh. Je to cesta tam, kde žádná nevede, cesta pustinou hříchů. To je budoucnost, která nastala příchodem Ježíše Krista na svět. Vrhá nové světlo i na naše životní průšvihy. Když se nám stalo anebo třeba ještě stane, že člověk v životě něco zásadně pokazí, máme naději, že to nemusí znamenat konec. Pro Ježíše, pro jeho pohled na nás, kdy ví o naší vině, ale neodstříhává nás od záchranného lana Božího milosrdenství. Svým osvobozujícím slovem dává novou možnost života: „Jdi a už nehřeš.“ To platí pro vás i pro mě. Bohu díky! Amen

 

modlitba

Milosrdný Bože, děkujeme ti za naději, že našim slabostem, únavám a ztracenostem nejsme vydáni zcela napospas, že se můžeme opřít o dar tvé milosti, kterou už nemusíme pojišťovat žádnou naší přidanou hodnotou. Prosíme, ať nás tato jediná jistota zmocňuje ke svobodné a nezakyslé poutí tímto věkem a světem. Amen

 

 

Události

Žádná událost k zobrazení

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015