1. neděle po Trojici, 23. 6. 2019, Blahoslavův dům, závěr NŠ

 

písně: 442, 688, S 273, S 286, 176
čtení Písma sv.: Mt 19,16-22 / Jk 2,1-13

 

Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy? Nemluví právě oni s pohrdáním o slavném jménu, které bylo nad vámi vysloveno? Jestliže tedy zachováváte královský zákon, jak je napsán v Písmu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sám sebe,‘ dobře činíte. Jestliže však někomu straníte, dopouštíte se hříchu a zákon vás usvědčuje z přestoupení. Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezabiješ.‘ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon. Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody. Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem.

 

Dostali jste někdy pohled? Nebo dopis?
Tenhle dopis jsme dostali od Jakuba – jako církev.
Co se tam píše?

 

Nepleťte si víru v Ježíše Krista s předsudky vůči lidem. Nekoukejte na lidi různě – támhleta se mi zamlouvá a tamten ne!
Představte si, píše Jakub, že k vám do kostela přijde někdo moc hezky oblečený, s krásnými prstýnky na rukou. Nebo si představte, že má třeba šaty jako Anna nebo Elsa z Ledového království. Nebo má na tričku Supermana. Nebo tam má auťáka Bleska. Nebo je to pan profesor z teologické fakulty. Nebo herečka z našeho oblíbeného seriálu. To je, co?
Hm, představuju si to. Co bychom asi dělali?
Možná bychom si s takovým člověkem chtěli povídat nebo se s ním kamarádit. Nebo třeba sedět při bohoslužbách vedle něj... Snažili bychom se asi, aby mu u nás bylo dobře. Byli bychom asi zdvořilí. Tady, prosím, račte se posadit... Nedal/a byste si kávu?
Protože k hezky oblečeným lidem jsme zvyklí chovat se hezky. A k váženým lidem jsme zvyklí chovat se uctivě. A taky třeba proto, že kdyby se rozkřiklo, že k nám do kostela chodí někdo známý, třeba by sem chtěli chodit i další lidi, to by mohlo být prima!

 

A teď si představte, píše Jakub, že k vám do kostela přijde někdo úplně obyčejný. Nebo někdo neupravený. Tričko samá díra, má na něm flek kdo ví, od čeho a ještě trochu smrdí, asi se dlouho nemyl... No teda! Smí k nám vůbec někdo takový?
Smí. A taky bychom si ho asi hned všimli. Ale možná by se k němu nikdo hned nehrnul, aby se seznámil. Jakub píše: hezky si představte, že někdo takový přijde! A vy byste mu řekli, sedni si někam dozadu, nebo tady na zem, do kouta. Protože ke špinavým lidem míváme trochu nedůvěru, nedíváme se na ně moc hezky.
To je blbý, co?

 

Možná si teď v duchu říkáme: nene, Jakube, to my přece neděláme!
Fakt ne? Nezarazilo by nás, kdyby přišel do kostela někdo, kdo má véliké tetování, náušnici v obočí nebo zelené vlasy? A není nám příjemný, když se můžeme kamarádit s těmi, kdo jsou známí, chytří, studovaní, zajímaví? No, mně teda vlastně asi trochu jo...
Zamýšlím se teda ještě jednou, pořádně. Tak schválně! Koho pustím v tramvaji nebo v autobuse snáz sednout? Někoho, kdo se na mě usměje nebo někoho, kdo je rozcuchaný, má špínu za nehty a vypadá, jakoby spal pod mostem?
Jestli toho, kdo se usměje a je vymydlený a ještě ti poděkuje, tak to to bereš za špatný konec!, píše Jakub.
Hrajete si na soudce lidí, ale soudíte po lidsku. Vzpomeňte si na Ježíše, s kým se potkával častěji? S bohatými a mocnými nebo s chudými?

 

Jednou se ho jeden pán ptal: Co dobrého mám dělat, abych se dostal do nebe? Ježíš si povzdechl: Dělat dobré věci znamená dělat to, co chce Pán Bůh. Ten jediný je opravdu dobrý. Moc o tom nešpekuluj, přikázání znáš... A jestli chceš být před Pánem Bohem něco extra, zapomeň na to, že by ti to zařídily peníze nebo diplom z vysoké. Svoje bohatství klidně rozdej, můžeš ho nechat plavat, to se v nebi stejně nepočítá... Počítat se bude milosrdenství, velké, otevřené, laskavé srdce. A chvíle, kdy jsme takové pro druhé měli.

 

Dávejte si pozor, aby pro vás jeden nebyl Pan Někdo nebo Paní Někdo jen proto, jak vypadá, jaký má mobil nebo s kým se zná, píše nám Jakub. A dávejte si pozor, aby pro vás druhý nebyl Pan Nikdo nebo Paní Nikdo jen proto, že nemá šaty jako do divadla, ale spíš jako do chlívku.
Hm, to by bylo hloupý. U večeře Páně přece taky stojíme vedle sebe a pijeme ze stejného kalicha.

 

No, to je ono! Nedělat rozdíly. Mít všechny rádi stejně, rozcuchané i učesané, čisté i špinavce, chytré i jednoduché, bohaté i chudé. A všech si stejně všímat. To je výzva, i na prázdniny.

 

Dobrá zpráva? Že se máme od koho učit. Pán Bůh nás totiž má rád všecky stejně – v princeznovských i obyč šatech, poslušné i neposedy, chytrolíny i trumbery, bohaté i chudé. A stojí o nás o všechny. To je vážně dobrý! Amen

 

modlitba
Pane Bože, pomáhej nám, prosíme, s vírou. Chtěli bychom tě slyšet, víc vnímat, že jsi blízko. Ukazuj nám, jak máme žít. Dávej sílu jen nepřihlížet, když je někomu těžko, dávej nám sílu nepřehlížet ty, kdo se nám moc nezamlouvají. Ujisti nás svou láskou, že my tou svojí nemusíme šetřit. Amen

 

Události

Žádná událost k zobrazení

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015