Blahoslavův dům, 3. 5. 2020 mh

Text kázání: Janovo evangelium 10, 1-10   

Písně:            680, (506), (416), 607, (647)  

Hl. čtení:        J 10, 1-11     

„Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.

Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.“ 

Kázání:                                                        

Slyšeli jsme dvě přirovnání. Ježíš v nich mluví o sobě.

A také o mluví lidech, kteří by chtěli vést druhé. Mluvil tehdy na adresu farizeů. Byli to zbožní lidé, kteří ale sami sebe pasovali do role těch, kdo mohou posuzovat, jak mají správně žít a správně věřit ostatní. Ujímali se role těch, kdo vedou tehdejší společnost.  

Možná si to můžeme dnes docela dobře představit. Právě v naší současné situaci se ukazuje, jak málo je dobrých vůdců. Jak není samozřejmé, když vystoupí člověk, který má odpovědnost za druhé, který umí vystoupit, který dokáže jasně a bez zjednodušování formulovat svůj náhled k aktuálním problémům. A pak ještě také sám jít ostatním lidem příkladem.   

„Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič“, začíná Ježíš tím negativním přirovnáním. Navazuje přitom na slova proroků a žalmistů, kteří o Hospodinu mluvili jako o pastevci a o Božím lidu mluvil jako o jeho stádu. Ježíš ale začíná svá slova s přísným, tvrdým vyjádřením – toho, kdo leze přes plot, hned označí za lupiče. – Není to od něj příliš rychlý, předčasný odsudek?    

Jenže, vcházet dveřmi – to vždy znamenalo přicházet k druhým přímo, řádně, otevřeně, všem na očích, s celou odpovědností. A když toho někdo není schopen, když vyhledává nějaké nepřímé, vedlejší cesty jak vstupovat do situace, jak se ujmout své pastýřské úlohy, pak už tím vlastně předem prozrazuje nějaké postranní, zlé motivy nebo úmysly.

Ježíš ale nezůstává u negativních vyjádření. Naopak, i tady od něj slyšíme dobrou zprávu: je tu dobrý pastýř. A o něm především chce Ježíš mluvit, na něj se soustředí. Co je pro takového dobrého pastýře charakteristické?

Vchází dveřmi. Jak jsme už naznačili: tenhle pastýř nemusí nic zastírat. Přichází jako ten, kdo má právo vstoupit – a všichni ho jako takového uznávají. Proto tu čteme: Vrátný otevírá a ovce znají jeho hlas.

Když pastevec v Ježíšově době přicházel do obecního, společného ovčince, musel z celého stáda nejprve vybrat – vyvolat své ovce, tedy ty, které měl na starost, aby je pak mohl vyvést na pastvu. Proto tu také dále čteme: Volá své ovce jménem a vyvádí je. Je to obraz řádné péče a starostlivosti.

Konečně, rysem dobrého pastýře je, že kráčí před svým stádem. Jde jim příkladem. Je tím, kdo je vede. To znamená, že musí znát dobře terén, musí vědět, kde je dostatečná pastva.

Ježíšovi posluchači, nejspíš to byli právě farizeové, ale nerozuměli, o čem mluví: nechápali, že mluví o nich a o sobě. Proto Ježíš připojuje ještě jedno přirovnání: Já jsem dveře, kdo vejde skrze mne, bude zachráněn…

Jaký význam mají tahle slova? Snad bychom tady mohli parafrázovat: Zachráněn bude, kdo si nechá Ježíšem zprostředkovat přístup ke druhým. Bude zachráněn, kdo si nechá zprostředkovat přístup ke světu. Kdo bude ke druhým přistupovat s ježíšovskou otevřeností, s jeho láskou k člověku, jeho vůlí k odpuštění, ten bude zachraňován od zlého.

A když tu čteme, že takový člověk bude vcházet i vycházet, neumím nepřipomenout, že tahle dvojice slov se v Bibli typicky vztahuje ke vcházení a vycházení z Chrámu. Vcházet i vycházet tedy znamená vstupovat do vztahu s Bohem, vztahovat se k němu. A zároveň v tomto prostoru nezůstávat, ale vycházet z chrámu ven: do všedních dnů, do všedních činností. Mezi lidi.

Takový člověk pak nalezne pastvu – bude mít všechno podstatné, co je k životu potřeba.

Když na nás v naší době dolehne tíseň a frustrace z toho, jaká v naší společnosti, zavládla nejistota a chaos, Ježíšova slova nám připomínají, že je tu jeden mezi těmi vůdčími postavami a vůdci, který je dobrý.

Jeden významný český představitel církve napsal tento týden: „Vládní usnesení ze 30. dubna, podepsané premiérem vlády Ing. Andrejem Babišem, zavazuje všechny veřejné bohoslužby tak, že není v síle nikoho dalšího, aby tato pravidla zpřísňoval a měnil.“ 

Pan kardinál se velice mýlil. Je totiž jeden, v jehož síle solidarity, síle ohleduplnosti a lásky rozhodně je a bude měnit (a bude-li nutné i zpřísňovat) různá naše pravidla. Amen. 

Modlitba

Pane, děkujeme, že jsi nás našel.

Dej, ať i my tebe nacházíme. Amen.