Vytisknout

  Blahoslavův dům 12. července 2020 Jaroslav Vítek

 

O RYBÁŘÍCH A ÚŽASU

 

Čtení Písma sv.: 1. list Korintským 1,21-25 Písně: 167., 217., 398., 635., 606.

 

Základ kázání: Lukáš 5,1-11

Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského. Tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.

Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusť sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“

Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.

Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy.

Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“

Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a odešli s ním.

  

Ježíš káže na loďce a zástup na břehu poslouchá.

Mohl by to být až idylický obrázek ze starověkého palestinského venkova. Nebyl. Podařilo se to, když se tam po ránu ještě zdrželi jacísi rybáři. V noci lovili, ráno museli očistit a vyspravit sítě.

Nezávidím jim. On tam za chvíli kdosi z nich zmínil, že lovili celou noc a neulovili nic. Studená voda, třeba i studený vítr a noční chlad a rozedřené ruce od těžkých, mokrých, sítí. Celou noc to trvalo, a výsledek škoda pojmenovat. A když už to asi bude bez snídaně, ještě se nedá ani odpočívat, ještě se z té mokré sítě musí očistit ledasjaký hnus, co se na ni přichytil. Tak nějak to začalo. Navíc na tu otravnou dodateč-nou práci ti rybáři neměli dost místa. Sešlo se tam na břehu lidí, že nebylo k hnutí.

Chtěli slyšet Ježíše, a vypadalo to tak, že on sám se tam už jaksi nevejde. Zástup – a nemusí být zas ani tak veliký – dokáže jednoho člověka zatlačit kamkoli. Na tom břehu bylo asi nejpravděpodobnější, že Ježíše samou posluchačskou horlivostí dostrkají do vody. Prý chtěli slyšet Boží slovo. Ale dál platí, že pod hladinou se těžko dá povídat o čemkoli.

Loďka místo učitelského stupínku byla jakési pohotově nalezené východisko z nouze. Mělo ovšem to východisko jednu podmínku: Unavený, prochladlý, nevyspalý rybář Šimon musel učitele Ježíše na svoje – řekněme – plavidlo přijmout. Musel strpět další překážku, další zdržení.

Jako by už tak neměl svých starostí dost.

A neuzavřelo se to tím, že by Ježíš po chvíli skončil, poděkoval Šimonovi za půjčení loďky a odešel. Místo toho prý: pojď, vydáme se na jezero a budeme lovit.

Těžko zjisti, koho Ježíš předtím zaujal a koho třeba ne. Lidé se odtamtud rozešli a nevydali žádné pro-hlášení. Ale o jednom – poněkud nedobrovolném – posluchači se ví, že ten skutečně byl zaujatý. Jednoznačně dal najevo přesvědčení, že Ježíšovi se dá věřit.

Šimon určitě nelovil ryby poprvé. Řekněme, že už to dělal dost dlouho na to, aby o té práci věděl své. Třeba se dávno naučil, že po bezvýsledné noční námaze zkoušet lovit ve dne, vypadá jako projev zou-falství. Rybáři prý to nedělali, protože věděli, že ty ryby tam nebudou. A ten zkušený rybář odpověděl Ježíšovi: když to říkáš ty, udělám to.

Není chyba připomenout i doslovnější překlad – „ale na tvé slovo spustím sítě“.

Ono je v tom napovězeno, že Šimona přesvědčila Ježíšova řeč. Ukázalo se tam, jak slovo, řeč, utváří lidské příběhy. Ježíšovo slovo dávalo vznik tomu, co s ním tehdy lidé prožívali. Podle Ježíšova slova to ten den u jezera v Galileji pokračovalo, a mělo to – řekněme – velmi neočekávaný průběh. Jedna po-drobnost za druhou a celý ten děj dohromady.

Možná se od kazatele dnes už chce, aby vysvětlil, čím to bylo, že Ježíšova řeč byla tak přesvědčivá. Jak to, že tolik zapůsobila zrovna na toho Šimona. Kazatelé dnes už to třeba vědí, já to skutečně nevím. Zdá se mi, že při pohledu zvnějšku se to takzvané vysvětlení najít nedá. Šimon se prostě rozhodl, že vezme vážně, co Ježíš vyslovil. Možná by neškodilo maličko to rozšířit. Řekněme tedy: tak to je, když mezi lidmi začíná víra. Někdo se rozhodne vzít vážně, co Bůh vysloví.

Myslím, že se potom ukáže, jak to Boží oslovení nemá za cíl přimět člověka, aby dělal něco bezúčelného, nesmyslného, bezvýslednou činnost.

To se stalo i Šimonu Petrovi. Podle Mistrova slova spustil sítě a začal se mu do nich nabírat neslýchaný úlovek. Bylo těch ryb mnoho a ještě víc, potřebovali pomoc, na přepravu na břeh nestačila jedna loď, málem nestačila ani ta další, co jim připlula na pomoc. Předtím zrána neměli co nabídnout, teď bude po nouzi. Bylo to nečekané, ale bylo to tak.

To musel mít Šimon Petr radost, viďte?

Patří se říci, že kdyby měl radost, nebylo by to špatně. Ale projevil se jinak.

Zkusil bych trochu neopatrně hádat. Šimon předtím stačil rozpoznat, že Ježíš je moudrý rádce. A tak – když ho poslechne – něčím si poněkud napraví tu smůlu z rybaření předchozí noci. Někdo by řekl: aspoň přijde na jiné myšlenky.

To by přece mohl čekat.

Jenže ono se to dělo podle Ježíšova slova. A tak se Šimon Petr dočkal mnohem závažnější události, než by bylo příjemné drobné zlepšení. Žádný úhledný příspěvek ke komfortu. Ježíš pro něj měl cosi, s čím si Petr nevěděl rady. Je to rozsáhlé a je to nehorázně těžké. Není možné, aby to zvládl sám. Je dovedný, je zkušený, má sílu a odvahu, ale tady v Ježíšově přítomnosti je toho víc, než aby na to stačil.

Dočetli jsme se, že prosil, naléhavě prosil Ježíše, ať jde pryč. Ať se obrátí jinam, na někoho jiného. Neboť on, rybář z Genezaretského jezera Šimon, je „člověk hříšný“. A to znamená: Nehodí se k tomu, aby vy-hověl Ježíšovu nároku.

Byl jsem ne snad jednou, ale určitě mnohokrát, poučen, jak opravdové setkání s Ježíšem Kristem má za následek hluboký vnitřní pokoj a blaženost. „V srdci prostém starostí svatý mír se uhostí.“ Člověk už není hříšný. Nemůže, neboť je obrácený a bude znovuzrozený. Je a provždy zůstane šťastný. Nic ho nezarmoutí, nýbrž raduje se ze spasení a dává to všem ostatním najevo. Štěstí a spokojenost z něj vyza-řuje, ne-li srší, každým okamžikem do všech stran.

Pokud jde o prvního mezi apoštoly, Šimona řečeného Petr, zdá se mi, že při tomto setkáni s Pánem Ježíšem, a potom ještě dost často, takový nebyl. A když říkal, že je hříšný člověk, Ježíš mu to nevymlou-val. Ale jednak neodešel, jednak odpověděl: Pojď, potřebuju tě. Budeš se starat o lidi.

Prosím, abyste mi odpustili poučovatelskou poznámku k tomu, jak je to v evangelijní zprávě napsáno. Čteme tam „lovit lidi“. Jen co se to přečte, člověk slyší cosi jako: dělat si z lidí kořist. Ona ale ta věta o rybaření pochází ze světa, který se nehorázně bál vody. Prý měli děs z toho, co se tam pod hladinou děje. Bezpochyby samé hrůzy. Tudíž je potřeba dostat se odtamtud ven. A nadechnout se. A postavit se na zem. Být zase tam, kde se dá žít.

Ježíš sdělil Petrovi, že s tím teď má jít mezi lidi. To bude jeho úkol. Ve světě plném hříšných lidí má jeden z nich vnášet mezi ostatní zprávu o blížícím se Božím království.

Může se to vůbec podařit? Nechce Ježíš cosi nemožného? Je možné, aby to mělo nějaký výsledek.

Proto prý bylo třeba, aby Petr vyplul a spustil sítě dvakrát za sebou; nejprve v noci a pak ve dne ještě jednou. Přesvědčil se, že když jedná podle Kristova slova, je to účinné. Tak se toho nemá bát.

Pokoj Boží, který převyšuje každé pomyšlení, nechť střeží vaše srdce i mysli v Kristu Ježíši. Amen.