Blahoslavův dům, 21. 6. 20, mh

Text:           Jeremjáš 20,7-13

Čtení:          Matouš 10,24-27                                          

Píseň:         605, S 324, 440, 648, 453

Kázání:         

Slyšeli jsme slova modlitby proroka Jeremjáše.

Celá tato kapitola z knihy proroka Jeremjáše je nabita důležitými tématy, čteme tu o poslání člověka (nebo chcete-li o úkolu člověka), o Božím trestu, o zvěstování, o vzdoru a neposlušnosti lidí.

Z jiného úhlu pohledu (pastoračního) zde nacházíme témata jako krize člověka, jeho slabost a křehkost, a na druhé straně tu čteme o odpovědnosti člověka za druhé, o postavení mezi druhými lidmi, o věrohodnosti, o přijetí člověka druhými lidmi, o dobrých vztazích, možná byste našli i některá další témata. To vše tady přichází ke slovu.

V jaké situaci se tehdy prorok Jeremjáš nacházel? Jeremjáš je znám jako prorok, který vyzýval lidi k pokání, zval k vnitřnímu obratu. Právě v době jeho působení docházelo v Jeruzalémě k významné reformě bohoslužby v chrámu; bylo to v době panování krále Jóšijáše. A přece i v této době Jeremjáš velmi zdůrazňoval, aby se lidé nespoléhali jen na chrám, na oběti, na obřady.

Vedle toho se ale také nezdráhal lidem vyřizovat, že tíseň a úzkost, které na jeho lid nyní přicházejí – izraelská země byla tehdy ohrožována a nakonec i dobita Babylonskou říší - jsou trestem od Boha. Mluví o tom, že tyto událost, které mají nastat, jsou důsledkem vzdoru lidí vůči Bohu. Jeremjáš dokonce začne vyhlašovat, že mohutný jeruzalémský chrám bude zbořen. A zve lidi k poslušnosti. 

Se svou message byl prorok Jeremjáš ve své době osamocen. Jiní proroci říkali lidem, co bylo příjemné poslouchat a co se lidem líbilo. Kněží jeho doby se soustředili na chrámový provoz, s tím vystačili.

„Přemlouvals mě, Hospodine a dal jsem se přemluvit“, začíná prorok svou modlitbu. Vyjadřuje tak napětí, které přijal už od začátku spolu se svým prorockým úkolem. Jeremjáš projevoval odpor proti tomu, co má lidem vyřizovat: vždyť když oznamoval zkázu chrámu a celého izraelského lidu, působilo to, jakoby všechny ty pohromy sám svými slovy přivolával. A přece Jeremjáš vždycky znovu došel k tomu, že má lidem vyřizovat právě tuhle zvěst. 

A tak tedy ta slova lidem vyřizuje. Ale kvůli tomu musí zase na druhé straně čelit odporu od ostatních lidí: je lidem k smíchu, zažívá od nich potupu, slyší jejich pošklebky.

Když ale prorok začal uvažovat o tom, že k lidem mluvit nebude, že už nikde nebude vystupovat v Božím jménu, zjišťuje, že nemůže nemluvit. O tom, co poznal jako pravdivě, správné a důležité, neumí nemluvit. 

V jaké situaci jsme my? Nejsme proroky. Naše země není bezprostředně ohrožena válečnými mocnostmi. Nezdá se, že by v naší zemi hrozilo bourání kostelů.

Na druhé straně ale máme každý svůj úkol. Máme svůj úkol jako křesťané: vyřizovat, co jsme poznali jako podstatné pro život. Je naším úkolem sdílet se o to: jako rodiče se svými dětmi, jako přátelé mezi svými přáteli, jako sousedé se svými sousedy.

Někdy mluvíváme o tom, že křesťanská zpráva znamená naději: Boží přízeň k člověku znamená pro nás naději. Ale někdy ta naděje může začínat už tím, že jeremjášovsky upozornit, že stav společnosti je důsledkem toho, k jakým hodnotám se společnost hlásí, ať už vědomě nebo nevědomě. Že stav našeho přírodního prostředí je důsledkem toho, jak ekologicky se chováme. Že stav církve je důsledkem toho, nakolik nám církevníkům na církvi záleží. Naděje začíná tím, že zazní takové prorocké slovo. 

Takové prorocké vyřizování je službou Bohu a službou lidem. Není to služba sobě samému: prorok neoslovuje lidi, aby se mohl prosadit, aby uplatnil svůj náhled, aby dal najevo, že na rozdíl od ostatních on má pravdu. Nepřihřívá si svoji náboženskou polívčíčku, ale osměluje se oslovit druhé, a to proto, aby jim pomohl.

Snad si můžeme zase jednou připomenout, že biblický prorok není někdo, kdo předpovídá budoucnost. Biblický prorok je člověk, který rokuje pro Boha, tedy mluví za Boha, namísto Boha. Prorok, je člověk, který mluví v Božím jménu. Vždy mluví ke svým současníkům a užívá při tom obrazy z minulosti nebo současnosti, případně také z budoucnosti: to a to se stane, když budete jednat takovým způsobem.

S takovou zvěstí ale prorok i dnes snadno narazí. S takovou prorockou zprávou riskujeme – riskujeme neporozumění, riskujeme posměšky, riskujeme nepřijetí. Někdy při tom stejně jako prorok zjišťujeme, že už nevíme, jak máme se svou zprávou pokračovat: nevíme, jak ji dál lidem vyřizovat.   

Pak nám je prorok Jeremjáš příkladem. Díky jeho příkladu vidíme, že v takové situaci nejsme první. Díky jeho příkladu můžeme vědět, že v tom nejsme sami. Díky němu můžeme udělat zkušenost, že i my se našimi slabostmi se můžeme svěřit Bohu. Smíme před ním vyslovit, čím procházíme. 

A spolu s Jeremjášem budeme nakonec Boha chválit. Amen.