Blahoslavův dům, 27. 12. 2017, mh         

                                                          

                                 

Text kázání:  Janovo evangelium 1, 19-28    

 

Čtení:                         Zacharjáš 2, 14-17  

 

Kázání:

 

„Uprostřed vás stojí… přichází za mnou; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u jeho obuvi.“

To řekl o Ježíši Jan Křtitel, zřejmě nejvýznamnější a nejuznávanější prorok té doby. S takovou úctou, s takovou pokorou se o Ježíši vyjádřil, a to ještě před tím, než Ježíš začal působit na veřejnosti – než začal kázat, uzdravovat a konat mocná znamení.

Ale vraťme se k začátku toho vyprávění. Za Janem Křtitelem přišli k Jordánu kněží a levité. Neptali se jen tak ze zvědavosti: dostali za úkol zeptat se proroka na to, kým je. Jejich rozhovor tak vypadá skoro jako nějaký výslech. Možná že někteří lidé v hlavním městě Jeruzalémě měli obavu, co z toho bude, když celé zástupy lidí z Jeruzaléma chodí poslouchat Janovo kázání? Co když se to nebude líbit Římanům, kteří nás ovládli a mají tu úředníky a vojsko? Nezasáhnou proti nám nějak?

Je možné, že někteří z těch tazatelů poslali takový dotaz naopak s velkými očekáváními. Vkládali do Jana naděje, že on jako prorok Boží nebude souhlasit s tím, aby nám tu vládli nějací Římané. Určitě vyvolá nějaké povstání, které nás římských okupantů zbaví, a my zase budeme moci žít svobodně.

Tak či tak, vyslali vzdělané kněze, a levity, přisluhující v jeruzalémském chrámu, aby o tom s Janem promluvili a položili mu otázku: „Kdo jsi?“

Kdo jsem? To je jedna z nejtěžších otázek vůbec. Dospělí lidé umějí zaujmout postoj kde k čemu, ale vyjádřit postoj k sobě – říct „kdo jsem“ - se jim často nedaří. Kdo jsem? Říci: Jsem Martin, nebo Vojta nebo Franta – to o mně moc nevypovídá. Můžeme tedy pokračovat? Jsem synem svých rodičů. Jsem otcem, jsem bratrem. Jsem farář, jsem Čech. Co z toho opravdu říká, kdo jsem?

Co na to otázku odpověděl Jan Křtitel? Čteme: „Otevřeně vyznal: já nejsem Mesiáš.“ To tedy o sobě moc neřekl, řekneme si. Jenže on tak odpověděl právě na tu otázku, kvůli které kněží a levité vlastně přišli: Je Jan Křtitel Mesiáš nebo máme čekat jiného?

Můžeme se domýšlet, jaké by mělo důsledky, kdyby se byl Jan Křtitel prohlásil za Mesiáše. Čteme však, že Jan „vyznal a nezapřel“. Nezdá se, že by k takovému vyznání bylo potřeba nějaké zvláštní odvahy nebo skromnosti. Jenže někdy to není snadné uvědomit si, že já nejsem ta rozhodující osoba. To, že nezachráním svět, je jasné, ale že nejsem ani ten, kdo druhé napraví, kdo druhé zachrání od zlého, kdo druhé přivede k víře, lásce a naději.

Svědek Jan, ten, který měl tak velký vliv, že za ním přicházeli lidé z celé judské krajiny i všichni z Jeruzaléma, to dokázal vyznat.

Tazatelé se ho ale ptali dál: „Tak když nejsi Mesiáš, jsi tedy aspoň ten Eliáš? Anebo jsi ten Prorok?“ - Eliáš byl dávným prorokem. Neměl svůj vlastní hrob. Jedno staré vyprávění líčilo, že byl vzat vzhůru do nebe. A tak mnozí lidé v Izraeli čekali, že až přijde pravý čas, Eliáš jako ten nejvýznamnější prorok se objeví znovu. Některé lidi v té naší době napadlo, že oním Eliášem by mohl vlastně být Jan Křtitel. Ale Jan tenhle náhled rázně popíral: řekl jim, že on to není.

„Tak jsi tedy ten Prorok?“ Ten prorok byla postava velkého neznámého muže, od kterého se čekalo, že bude vyřizovat slovo od Boha ve zvlášť určený čas. I to ale Jan Křtitel odmítl.

„Tak za koho se pokládáš ty sám?“ zazněla otázka nakonec. To je zvláštní otázka: Je člověk tím, za koho se sám pokládá? Nevidí druzí mnohem lépe, kdo vlastně jsem?         

Tehdy Jan řekl: „Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně.“ Ten veliký, největší prorok řekne, že chce být jen takovým hlasem... Chce ostatní vyzývat, aby připravovali cestu Pánu Bohu. Co to znamená připravovat cestu? - Mluvit a jednat tak, aby on mohl přicházet a působit. Nedělat to, co by jeho působení mohlo bránit - jeho působení ve mně, v mých vztazích, ve druhých lidech, v našich vztazích.

To byl Jan Křtitel. Takového člověka posílá, sestry a bratři, Hospodin i za námi. Připomínáme si Janovo vystoupení právě v době adventu. Jistě je to proto, že Jan právě o adventu – o příchodu Božího království mluvil. To bylo jeho téma.

Ono je to ale čím dál vhodnější a aktuálnější ještě z jiného důvodu. Čas před vánoci je dnes postižen shonem, nákupním šílením, prodejními akcemi v obchodech... Ale tady je člověku dáno připomínat si něco naprosto jiného. Dostáváme úžasný dar od Boha: před oči je nám tu postaven člověk, který tak jasně a zřetelně usvědčuje takové počínání ze zbytečnosti. Díky Bohu za to!

 

 

Události

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015