Blahoslavův dům, 28. 1. 2018, mh

 

 

Text:                Markovo evangelium 1, 21-28  

                     

Čtení:              Deuteronomium, 18, 15-20                                                                                                

 

Písně:             613, S 331, 433, 244, 455, 604         

 

Kázání:

 

A všichni se zděsili. Ježíš v synagoze v Kafarnaum promluvil, začal učit - a lidé pochopili, že tohle není další z řady vykladačů Mojžíšova zákona. Tady před nimi stál někdo, kdo má pravomoc dělat si nárok na člověka.

Tak můžeme Ježíšovo slovo slyšet i my. Slýcháme a čteme v dnešní době mnoho slov. Ale jaká jsou to slova? Často jsou to řeči, které chtějí jen upoutat, zaujmout. Jindy jsou to slova, která mají za cíl pobavit. Někdy jsou to ale slova moudrá: vedou nás k tomu, abychom dál o přemýšleli: o stavu naší společnosti, o tom, kam se jako lidská společnost ubíráme, o lidském životě, o tom, jak žít nebo na co spolehnout. Učení učitelů, kázání farářů, příběhy.

Chybí ale většinou takové slovo, za kterým bychom poznali jasnou, nezpochybnitelnou autoritu. Slovo, na které se dá spolehnout. Chybí nám slyšet takové mocné slovo v zaměstnání, ve škole, ve společnosti, v kostele.

Ježíš mluvil jako ten, kdo má autoritu a moc. Přichází s docela jinou autoritou, než s jakou se představovali ostatní učitelé té doby. Nepřichází s nějakými řídkými komentáři Mojžíšova Zákona a proroků. Neodkazuje, tak jak to bylo mezi duchovními učiteli zvykem, na svého duchovního učitele, nepotřebuje se hlásit k nějaké osvědčené vykladačské škole. S docela svojskou autoritou přichází s vlastním učením.

Jaké bylo jeho učení? V našem čtení o jeho učení vlastně nic bližšího neslyšíme, vypravěč se soustřeďuje až na Ježíšův střet s nemocným mužem. Ale když se podíváme na oddíl, který našemu čtení předchází, najdeme zde svodku toho, co Ježíš na začátku svého působení učil: „Naplnil se čas a přiblížilo se království nebeské. Čiňte pokání (obraťte se) a věřte evangeliu.“

Ježíš má autoritu vyzvat své posluchače k tomu, aby litovali svých selhání. Má pravomoc povzbudit lidi k obratu na jejich životní cestě. Příliš nevysvětluje, neospravedlňuje se, neomlouvá, ale přímo takovým způsobem lidi osloví.

V čem je moc Ježíšových slov? Je předně už v tom, že slyšíme, že jeho slova se k nám vztahují, že se na nás vztahují, ano, že Ježíš si na nás dělá nárok. Nemusí vydávat pokyny nebo rozkazy, on vede, vyzývá, zve.

Aj, stojí u dveří s tou svou plnou mocí a tluče: Otevřete, přiblížilo se království nebeské. Otevřete, jménem zákona… Jménem Božího zákona otevřete, jste svobodní.

Ježíšova slova nejsou zbožnými poučkami nebo novou náboženskou teorií, ale vyslovují Ježíšův nárok na člověka. Jako první tuto skutečnost chápou nečistí duchové.

Zlý duch v nás dobře vyrozumí, že se ho Ježíšova slova týkají. Všechna naše pohodlnost, všechna neupřímnost, nečestnost, sobectví a lhostejnost, naše nevěra, neláska a porůznu pěstovaná beznaděj, všechna naše nečistota je najednou na koni, staví se proti jeho slovům na odpor a bouří se: „Co je ti do nás, Ježíši? Nech nás na pokoji! Přišel jsi nás zahubit?“ Všechno, co je v nás nečisté, se před Ježíšovým nárokem ocitá v ohrožení. Při střetu s Ježíšovou mocí se jedná o jeho bytí a nebytí všech zlých duchů.

Duch nečistoty se ale ještě pokouší o kličku: „Znám tě, kdo jsi: jsi svatý Boží.“ My víme, kdo je Ježíš, a to už mu musí stačit. Uznáváme, kým Ježíš je, přihlásíme se k nějakému vyznání o něm, ale žádné změny ať od nás nechce.

Jenže to je přesně to, co Ježíš odmítá. Nestojí o tom, abychom navenek, slovy uznali, kdo on je, a přitom jeho slovo vyučování a pozvání odmítali. K takovému našemu vyznávání říká své jasné ne: „Zmlkni a vyjdi z něho!“ Když se Ježíšovým slovům bráníme, když je ve skutečnosti nebereme vážně, tak si svá vyznání o Ježíši můžeme nechat od cesty. V takovém případě máme zmlknout. Mluvit o Ježíši smí člověk naopak tehdy, když nad sebou Ježíšovu autoritu přijímá.

Takovým způsobem nás náš Pán vysvobozuje i od našich planých řečí, i kdyby se týkaly víry nebo jeho samotného.

Ježíš přichází jako ten, kdo je vybaven plnou mocí od Hospodina. Moc jeho slov u někoho vzbuzuje úděs, posvátnou hrůzu ze setkání se svatou mocí; úděs, který ovšem k víře může mít ještě hodně daleko. U někoho jiného Ježíšova slova vyvolají odpor: nechce se mi jim podřídit. Někdo další na Ježíšova slova reaguje otázkami: Kdo to je? Kdo to jenom je, že může takhle učit druhé? A konečně pro někoho je setkání s Ježíšem a jeho mocí velkou událostí a radostnou novinou, kterou bude dál předávat po okolní krajině.

Především ale Kristova moc vzbuzuje víru lásku a naději. Předně u těch, kteří usednou k jeho vyučování a soustředí se na jeho slovo, které má moc od všech našich nečistot vysvobozovat. Amen.

 

 

Události

Žádná událost k zobrazení

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015