Blahoslavův dům, 7. 1. 2018, Iva Květonová

 

 

Text:                Zjevení Janovo 21, 6b

                      

Čtení:              Jan 4, 5 - 14                                                                         

 

Písně:             171, 694, 553, 367, 623, 485             

 

Kázání:

 

Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.

Německá ekumenická biblická společnost vybírá už osmdesát let na každý rok biblické heslo. Výběr je prováděn vždy na čtyři roky dopředu. Heslo je uznáváno poměrně široce a to i v jiných zemích. Přečtený verš je heslem pro rok 2018.

Různých hesel jsou kolem nás mraky. Bez nich se už dnes nedostaneme do práce, do telefonu, do počítače, mezi přátele, k penězům. Dokonce někdy ani do bytu, do domova důchodců nebo do výtahu. Rok od roku se zvyšuje jejich počet, řeší se jejich síla a bezpečnost. Zároveň však s jejich stoupající křivkou stoupá i počet lidí postižených demencí, kteří jsou ztraceni už v běžném životě, natož pak v heslech a pinech.

Heslo německé biblické společnosti je přece jen něco jiného, než útok na naši paměť a nervy. Je to takový impulz do každého dne. Můžeme nad ním přemýšlet, můžeme se jím nechat potěšit i uklidnit.  Zároveň není soukromé, ani tajné, není k nezapamatování, ani není vstupenkou někam. Je to spíš povzbuzení, pozvání pro ty, kterým něco chybí. Kteří se cítí být hledajícími, potřebnými a neúplnými, pro ty, kteří se ještě na něco těší, po něčem touží, něco čekají.

Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.

Tomu, kdo žízní…

Víme dobře, co to znamená mít žízeň. Je to jeden z nejčastějších každodenních pocitů. Zároveň také víme, jaké to je, když vyschlé hrdlo prolijeme a pocit žízně uhasíme. Pár sekund neskutečného blaha. Lidský život je závislý na přijímání zvenčí, na občerstvování. Bible s motivy sycení a napájení pracuje docela často. Ježíš myslí na hlad a žízeň svých učedníků i zástupů kolem.  Postarat se o žíznivého je projevem milosrdenství. Nabídnout pití návštěvě je i dnes slušností každého hostitele. A zároveň nejde jen o pouhé sycení těla, starání se o pitný režim. Je v tom i blízkost a empatie. Starost o druhého, zájem. A v tom biblickém sycení jde taky o péči o duši člověka, o plnění jeho srdce i života.

Jak to máme my? Žízníme? Toužíme po něčem? Co si přejeme, čeho se nám nedostává? A jak to mám já? Žízním vůbec? Nejsem spíš přesycená tím, co nabízí svět? Nemám zaneřáděné nitro všelijakými zbytečnostmi?

Na žízeň se většinou díváme negativně. Jako na signál, že tělu něco chybí, že je potřeba honem doplnit, uspokojit.

Ale mít žízeň není vlastně špatně, podle Bible je to spíš dobře. S žíznivými se počítá, na takové Bůh čeká. V žízni je obsažena určitá nenaplněnost a touha. Ten, kdo po něčem prahne, dostává. Kdo hledá, může něco objevit. Kdo se ptá, dostává odpovědi.  Ti, kdo se cítí být plní, ti, kdo v sobě už nemají na nic místo, o takové Boží pozvání přicházejí.

Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.

Chci vám nabídnout taky takový obraz. Představte si stánek s občerstvením. Krásně to tam voní a jemně hraje hudba. A v tom stánku stojí Pán Bůh a vyvolává na kolemjdoucí: „Voda, živá voda! Zadarmo, paní, zadarmo, pane!“ A lidé se hrnou, tvoří se fronta. A už nikoho nezajímá pivo, limo a párek s hořčicí. Ne, jedině živá voda. Věřím, že jednou to tak bude. Ale zatím se tam zastavuje jen málokdo. Spíš u kolemjdoucích panuje nezájem a nedůvěra.

Voda a ještě k tomu zadarmo?

Zadarmo totiž nic není. Vždycky je v tom nějaký háček. A pokud ne, tak dostat od někoho něco zadarmo pro nás bývá problém. Neumíme přijímat. Jsme zvyklí vracet zpět, oplácet a to i mnohonásobně. Je těžké něco dostávat jen tak bez pocitu dluhu a bez pocitu zasloužení si. Ne, zadarmo se zkrátka nic nedává.

Na zemi ne, ale u Pána Boha ano. Nejen, že jsme dostali zadarmo život, ale dostáváme i obrovskou milost v tom, že je nám odpuštěno, že o nás Pán Bůh stojí navzdory našim hříchům, že nám v Kristu odpustil, že nás zve do svého společenství teď i na věky. Nemuseli jsme si to nijak zasloužit, odpracovat, zaplatit. Je to zdarma, z milosti.

Dám vám napít z pramene vody živé.

Je to jako pohlazení, něco hodně osobního, když Pán Bůh dává napít. Stojí za to, se u jeho stánku zastavit a už tam zůstat. Pít z pramene, který pochází od Boha, který je životadárný. Nechat se prolít vodou, která dává životu smysl. Obmýt jí naše vztahy, spláchnout každou křivdu a nedorozumění, vyčistit rány, odplavit bolest. Pustit si tu živou vodu do života, pustit si do něho Pána Boha, nechat se sytit jeho láskou. Stojí za to žíznit, toužit po Bohu, po jeho blízkosti. Přijmout ho do srdce, nechat se jím oslovit, proměnit. Protože pak může být naše žízeň uhašena. Nejen na chvilku, jak jsme zvyklí u obyčejné vody.  Ale napořád. Na věky. Amen.

 

 

Události

Žádná událost k zobrazení

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015