Vytisknout

Boží hod vánoční, 25. 12. 2017, Blahoslavův dům, sj

„DÁŠ MU JMÉNO JEŽÍŠ“

čtení Písma sv.: Iz 7,10-17

písně: 306, 693, 647, 583, 285, 292, 279, 290, 299

čtení Písma sv.: Mt 1,18-25

Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'.
Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš.

Jak se bude vaše dítě jmenovat?, autorka Miloslava Knappová. Kniha, která vyšla už v pěti vydáních a vyskytuje se v řadě domácností, kde očekávají příchod nového člověka na svět. Problematika výběru jména pro dítě je skutečně složitá. Jak vlastně vybrat? V některých rodinách se jména dědí, z rodičů na děti nebo ob generaci, je to různé. Jinde se vybírá čistě podle toho, co je trendy nebo jaké jméno se rodičům líbí/nelíbí (ale nenechme se zmást, ona v té libosti či nelibosti hraje dost často roli zkušenost třeba s bývalými spolužáky...), někdo chce vyčnívat (a jménem k tomu postrčí i svou ratolest). Leckdo si se jménem pro potomka opravdu láme hlavu. Co různá jména znamenají? Za některými jmény se skrývá silný příběh. Byl snad nějaký význačný nositel takového jména? Třeba světec? Nebo zkrátka někdo z dějin Božího lidu? Dnes se potkáváme s příběhem, ve kterém jméno dítěti rodiče nevyberou vůbec. „Dáš mu jméno Ježíš.“ Josef stojí před rozhodnutím, zda přijme svou nepravděpodobně těhotnou snoubenku a jejího syna (nebo ne). O jménu ale rozhodovat nemá. O tom rozhodl otec dítěte. Bůh.

Ježíš. To jméno je Matoušově příběhu dost podstatné. V českém prostředí je, myslím, téměř výlučně spojeno s Ježíšem z Nazaretu, tedy s tím, o němž Matouš vypráví. Ale v anglicky mluvících zemích se s Joshuou nebo Joshem setkáte poměrně snadno. V době, kdy se Ježíš Nazaretský narodil, bylo jméno Ježíš, Jošua, odvozené od hebrejského Jehošua běžné. Časté. Skoro by se prý dalo říct tuctové, píšou někteří badatelé. Rodiče to jméno dávali synům jako připomínku Jozua, muže, který přivedl Izraelce do zaslíbené země. Jméno možná běžné, ale s velmi silným etymologickým významem. Jošua, Ježíš se vykládá jako „Hospodin spasí“. Dobré jméno pro toho, kdo by měl být Mesiášem, davidovským králem. Matouš však nechá snového anděla, aby k tomu Josefovi připojil ještě vysvětlení: „...neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." To je ještě cosi jiného. Nového. Od davidovského mesiáše se obecně čekalo, že (podobně jako sám král David) zbaví zemi vnějšího ohrožení a nastolí davidovské království. Matouš tuhle představu posouvá dál. K představě o záchraně lidu od jeho vlastního hříchu. K představě vysvobození z kolotoče vin, strachu, smrti. Starý motiv, nově pochopený, nový pohled otvírající.

V příběhu zazní ještě další jméno. Immanuel. Těsně za vyprávění o Josefově snové návštěvě anděla zařazuje Matouš citát proroka Izajáše. „To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'.“ Tohle Matouše dělá často – různé situace a okamžiky vyprávěných příběhů doprovodí citátem ze Starého zákona. Dobře ho zná a je zvyklý o slovech proroků přemýšlet. Nás taky vede k přemýšlení. Obě výpovědi jsou vystavěny následovně: někdo (panna) porodí syna – někdo (kdo?) mu dá jméno – jméno je vyloženo. Docela hezky to spolu koresponduje, až do chvíle, kdy čtenáře jednoduše musí praštit do očí, že ta jména jsou jiná! Jednou je to Ježíš a jednou je to Immanuel! Že by to Matouš jen tak napasoval na sebe, že si jako lidi nevšimnou?! Myslím, že rozhodně NE! Spíš naopak. Chtěl, abychom si my, lidé, všimli. Nepoužívá pasáž z Izajáše jako argument, kterým chce dokazovat nebo přesvědčovat nás čtenáře a posluchače, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš. Pro tento účel by příslušný citát byl příliš kostrbatý. Matouš mnohem spíš naznačuje, že Ježíšův příběh nás učí chápat poselství starozákonních proroků nově. A často nečekaným způsobem. V tom citátu z Izajáše tak například nejde o to, jestli počne panna nebo dívka, na čemž my se umíme úplně zadrhnout, jde o to, jakým způsobem je Ježíš Immanuel. Jde o to, abychom si vzpomněli, že Ježíš znamená „Hospodin spasí, zachrání“ a Immanuel, že znamená „Bůh s námi“. Je na nás, abychom domysleli, jak jeden význam doplňuje a vykládá druhý. Je to tak, že Bůh zachraňuje a konkrétní podobou té záchrany je jeho blízkost? Hned máme o čem přemýšlet.

Lámat si hlavu nad významem jmen Ježíš a Immanuel by ale vůbec nemělo smysl, kdyby nebylo Josefa. V tom evangelista Matouš liší od kolegy Lukáše. Ten poněkud nezvykle staví do středu událostí Marii. Pro Matouše je však oním středobodem Josef. Vypráví úsporně, stručně, nic nerozpitvává, ale přesto je jasné, že se ocitáme uprostřed intimního rodinného dramatu. Ježíšovu narození předchází krize manželství, které ještě řádně ani nezačalo a už hrozí rozpadem. Než se sešli, shledalo se… Kdo to shledal? Jak to Marie Josefovi sdělila? Mluvili spolu vůbec?! Vlastně to spíš vypadá, že jsou v té situaci oba dost sami – Josefa těhotenství zastihuje v plném proudu, zasahuje na citlivém místě (pro chlapa), nemůže je nijak ovlivnit, jen se musí rozhodnout, jak se k němu postavit a Marie zase musí čekat, co její snoubenec udělá. Vypadá jako cizoložnice. Mlčet k hříchu znamená být spoluviníkem. Je z toho vůbec cesta ven?
O Josefovi slyšíme, že byl spravedlivý. To není vlastnost, se kterou se člověk narodí. To je pojmenování toho, jak člověk žije, jaký je, před Bohem, před lidmi. Ohromně silné je, že Josefova spravedlnost nespočívá ve spravedlivém hněvu, ale v milosrdenství. Poprvé tak zazní něco, co bude Matouš připomínat v celém svém líčení evangelia. Spravedlnost je milosrdenství. Josef má vymyšlené řešení. Hledá cestu, jak příliš neublížit, nepoškodit. Mohl by Marii veřejně zostudit, mohl by ji dostat do obrovského maléru, Tóra za cizoložství předepisuje trest kamenováním. Ale Josef tohle nechce. Chce se zachovat co možná ohleduplně a zároveň si zachovat trochu důstojnosti. Vystavit potichu rozlukový lístek.
A pak se ukáže, že Bůh s ním počítá v ještě mnohem odvážnějším plánu. Ukáže se, že v situaci, která je lidsky úplně špatná, má Bůh dobré východisko. Nabízí se srovnání krále Achaze, adresáta Izajášova proroctví z prvního čtení a tesaře Josefa. Ten první, ač král takzvaně „z Boží milosti“, nedovede se v krizi spolehnout na Hospodina a jeho slovo. Ten druhý, obyčejný žid ve svízelné situaci, to umí. Důvěřuje andělovi ze snu. Důvěřuje Marii. A především, důvěřuje Bohu.
Ježíš se díky jeho odvaze stává potomkem z Davidova rodu, jakkoliv ne pokrevně. Matouš chce ukázat, že Ježíš do davidovské linie patří a je to tak právě díky tomu, že jej do něj Josef přijímá. Bude také tím, kdo dítěti jeho jméno, Jehošua, Ježíš, dá. Kdo ho provolá. Jakkoliv je tedy tento Ježíš počat z Ducha svatého, má i lidské kořeny a lidské předky – protože je tu Josef, který jej do svého života a do svého rodu přijal.

O Vánocích se častěji čte Lukášovo: „Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu...“ a pak to o andělském Gloria a o pastýřích a jejich návštěvě v Betlémě u jeslí. Matoušova úspornost oproti tomu nedává moc prostoru pro sladkou idylu. Možná se nás proto dotkne víc. A ačkoliv Matouš ve svém vyprávění hodně pozornosti soustředí na Ježíšův původ, mám za to, že klíčové poselství dnešního příběhu je jinde. Totiž v té již dříve citované větě: „dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ Anděl říká, že Ježíšovým posláním bude záchrana od hříchu, ze hříchu. Už tady se ukazuje, že toto dítě bude Mesiáš přesahující všechna očekávání. I ta naše... Na to nezapomeňme, ani o Vánocích. Amen

modlitba ke kázání
Pane, dej, abychom byli otevření jako Josef, abychom dovedli spatřit tvá dobrá řešení. I v naší osobní bídě, bezvýchodnosti, strachu. Amen