Nový rok, 1. 1. 2017, Blahoslavův dům, sj

„BOŽÍ PŘEDSEVZETÍ“

čtení Písma sv.: Jr 31,31-34

písně: 530, 628, 647, 568, 292, 285, 279, 399

text kázání: Ez 36,26a

Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.

Nový rok. 365 dní s letopočtem 2017. Nový kalendář nebo diář, nová příručka Na každý den, nový ročník Setkávání, Českého bratra, nový rozpočet, nová tabulka účetnictví… A se vší tou novotou taky trochu příležitost začít na novo, s čistým stolem, jak se říká. Ne pro každého je zlom kalendářního roku vysloveně zásadní, ale příležitost ohlédnout se zpět a zamyslet se také nad tím, co by mělo přijít, taková příležitost se s novým rokem naskýtá, to zase ne že ne.
Řada lidí si pro nadcházející rok dává předsevzetí. Někdo si dal tu práci, že zkoumal, která to jsou nejčastěji, a sestavil z nich žebříček. Jak to tak bývá, žebříčky se liší, ale celkem s jistotou se dá říct, že hodně lidí plánuje v novém roce zhubnout. Nebo přestat kouřit. Nebo se naučit cizí jazyk. Nebo si najít lepší práci. Nebo více šetřit. Nebo zdravěji jíst či žít vůbec – začít sportovat, nejčastěji běhat. Nebo se více věnovat rodině. Nebo všecko dohromady. Já už bych snad dodala jen méně solit… O předsevzetí a dobré úmysly do budoucna by tedy nouze nebyla. Nouze ovšem nastává zhruba koncem ledna, či v polovině února, někdy dokonce ještě dříve, když ta silvestrovská a novoroční předsevzetí i dobré úmysly berou za své. Což se, žel, děje, protože podobná předsevzetí jako letos, si dávali lidé už loni a kromě neustále rostoucího množství běhačů výrazné změny k lepšímu ve společnosti nepozoruji. Proč to tak je?
Opět se našel někdo, kdo se nad touto otázkou zamyslel – nabízím několik zdůvodnění, která mě zaujala. Proč se nedaří držet novoroční předsevzetí? Je jich moc (zhubnout, přestat kouřit, učit se jazyk,…). Znamenají změnu. Způsobují nepohodlí a leckdy kazí radost. Jsou založená na nespokojenosti se sebou samým. Leckdy nejsou tak docela naše vlastní – všichni kolem hubnou, neměla bych taky?! Kromě všech výše jmenovaných důvodů, ten nejzásadnější podle mě je, že síla vůle je poměrně omezená. Vytrvat v počátečním elánu a odhodlání není jednoduché. Člověk je tvor podléhající nejrůznějším pokušením. Bohužel.

Co s tím? Raději si ani předsevzetí nevávat? Nebo si s jejich opouštěním nelámat moc hlavu? Obojí je samozřejmě možné. Heslo Jednoty bratrské pro letošní rok na to jde ještě z jiné strany.
(Jakkoliv to nejspíš bude nošení dříví do lesa, neodpustím si krátkou poznámku o tom, odkud se to heslo vzalo a nač je dobré. To aby se ti, kdo si nejsou úplně jistí, necítili mimo mísu. Hesla Jednoty bratrské jsou krátké citáty ze Starého Zákona, někdy část verše, někdy veršů několik, dohromady je jich ve sbírce asi 1800 kousků. Každoročně se losují v Ochranově – Herrnhutu jako každodenní povzbuzení ve víře. Ke starozákonním veršům se přidávají ještě novozákonní a odkazy k dennímu čtení a všechno se to vydává, v mnoha jazycích, celosvětově, s tradicí dlouhou už přes 280 let. Velká věc. Myslím, že nejdůležitější je však ten účel hesel – povzbuzení pro všední den. Pro každý den v roce. A jedno heslo je také vylosováno jako heslo pro celý rok.)
„Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha.“, slyšeli jsme slova zapsaná v knize Ezechiel. Je to Boží vzkaz Izraelcům, lidu Božímu. Součást zaslíbení nové budoucnosti, součást proměny lidí, která je předpokladem toho, aby se nový začátek mohl uskutečnit, aby se zdařil. Především je to však Boží slib, Boží „předsevzetí“, chcete-li, Boží aktivita. Hospodin má rozsáhlou zkušenost s lidskou nepravostí a tendencí znovu a znovu hřešit. Tentokrát se tedy rozhoduje něco s tím udělat sám. Kupodivu to není trest. Možná proto, že ani trest, rozptýlení lidu, nezabral – Boží lid je sice roztroušen po zemích a souzen podle svých skutků, ale nadále znesvěcuje Boží jméno. Proto Bůh ústy proroka ohlašuje nové srdce a nového ducha. Nepůjde to jinak, než lidi trochu předělat! Sami od sebe se nepolepší, sami od sebe se nezmění. Zní to jako tvrdý soud, ovšem při hlubším rozmyslu mu nelze než přitakat. Sami od sebe lepší nebudeme.
Prorok ohlašuje proměnu srdce – hebrejský termín srdce lze chápat jako pojmenování pro lidskou identitu, pro sídlo citů, poznání, moudrosti, ale i pošetilosti, jako sídlo vůle a ovšem také jako oblast, kde se odehrává vztah mezi Bohem a člověkem. Druhá ohlašovaná změna je dar nového ducha. U proroka Ezechiele je termín duch dost zásadně spojen s prudkou akcí – duch Hospodinův Ezechiela zdvihá, přenáší na veliké vzdálenosti, poroučí mu prorokovat. V mnoha verších je duch Hospodinův řídícím principem tvorstva, podobně, jako v člověku vůle: co chce, to se také děje. Snad nejmocněji se projevuje duch ve 37. kapitole – známém vidění o vyschlých kostech izraelských. Co se pak myslí darováním ducha? Sjednocení izraelských kmenů, návrat do zaslíbené země a život vyvoleného národa podle přikázání. Jednoduše řečeno, obnova poměrů do stavu, který je v souladu s Boží vůlí, s jeho duchem. Prorok tedy lidu ohlašuje uzdravující Boží zásah, který vítězí nad hříchem a obnovuje člověka jako partnera v Boží smlouvě. Platí to i pro nás? Platí! Naše lidské snahy leckdy troskotají (a troskotat asi i nadále budou), smíme však slyšet, že nový začátek zaslibuje sám Bůh. V tom je právě ten vtip – že ten nový začátek a jeho úspěch si nepojistíme sami, na to jsme krátcí. To až Boží iniciativa je ta ozdravná, obnovující.

„…chce-li dělat něco podle svého, podle tvořivé schopnosti svého nitra, bude narušovat a ztrácet dary, které Bůh vtiskuje a ukládá do duše právě prostřednictvím onoho pokoje a nicdělání; přesně tak, jakoby nějaký malíř maloval nebo líčil tvář, a ta se hýbala ve snaze něco dělat, nedovolila by malíři pracovat a narušila by to, co bylo uděláno.“ Tak to píše svatý Jan od Kříže, kněz, karmelitán, skvělý španělský mystik. Janova slova po mém soudu dobře doplňují Ezechielem tlumočený Boží vzkaz. Sami sebe nepředěláme. A někdy to tou svou snahou můžeme Pánu Bohu i komplikovat. Lépe je tedy nechat Bohu prostor, aby v nás sám konal své dílo. Mystika.
Jenže v evangelických kruzích se mystika příliš nepěstuje a spadne-li takový výrok z kazatelny, lehce se stane, že vyzní jako církevnická fráze, jejímž obsahem si však nejsou příliš jistí ani sami církevníci. Co to tedy znamená nechat Boha, aby se mnou něco udělal? Aby mi daroval nové srdce a nového ducha? Zkusím alespoň naznačit – nechat Bohu místo. Nezaplnit všechen svůj vnitřní prostor a svět svými plány, svými představami, svými povinnostmi, svými činnostmi, svou prací. V praxi může pomoci modlitba, rozjímání, čtení Písma, společenství,… A také nenechat se otrávit nedodrženými předsevzetími s pevnou nadějí, že Bůh ta svoje drží. Amen

modlitba ke kázání
Pane a Bože, chceme ti patřit, chceme jít cestou, kterou jsi pro nás vytyčil ty sám. Prosíme, dej nám taková srdce, která tě hledají, která ti dovedou naslouchat, která se před tebou umí ztišit. Buď naší oporou tam, kde selháváme, buď i v tomto roce naší pomocí a záštitou. Amen

 

Události

Žádná událost k zobrazení

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015