Blahoslavův dům, 6. 8. 2017 mh

Text: Matoušovo evangelium 6, 10b

Čtení: Jonáš 1,1 – 2,1.11

Písně: 118, S 160, 446, 693, 700

Kázání:

Milí bratři a sestry,
co je Boží vůle? Jaká je Boží vůle pro mě? Může být Boží vůlí to či ono, co se děje kolem mne? To jsou otázky, které mezi křesťany pravidelně zaznívají. Někdy jsou vysloveny takto doslova, jindy jsou řečeny jinými slovy. Někdy jsou mezi lidmi vysloveny nahlas, jindy se s nimi vypořádáváme v duchu každý sám.
Také důvody, proč se ptáme po Boží vůli, mohou být různé. Někdy bychom byli nejraději, aby Hospodin potvrdil, že si pro nás a od nás přeje to, co si pro sebe přejeme my sami. Jindy se na to, co Bůh chce a co je jeho záměrem, ptáme upřímně a s otevřeností.

Ptáme se tak tím spíš, když vnímáme, že slova „Buď vůle tvá“ z modlitby Páně nejsou jen nějakým dovětkem předchozích proseb - „Posvěť se jméno tvé“ a „Přijď království tvé“. Prosba o Boží vůli sice přichází na řadu až na konci proseb za „Boží“ záležitosti, není ale jen jejich doplňkem nebo opakováním toho, co už bylo řečeno. S ostatními prosbami samozřejmě nějak souvisí, ale přesto má svůj zvláštní a určitý význam.

Za co tedy těmi slovy modlitby prosíme? – Snad nejčastěji vidíme dnes tři slova „Buď vůle tvá“ vytištěna na smutečních oznámeních nebo náhrobcích. Vyznívají jako rezignace: tady už se nedalo nic dělat, už nebylo v lidských silách vzepřít se nemoci. Už nebylo v našich silách, abychom našemu nemocnému pomohli, tohle jsme si nepřáli, ale snažíme se to respektovat, a tak tedy: Ať se děje vůle Páně.
Jenže, ta slova modlitby nevyjadřují rezignaci. „Buď vůle tvá“ – to je prosba za to, aby Hospodin zasáhl. A Boží vůlí nebylo, aby člověk byl nemocný, nepřál si, aby člověk umíral. Naopak, on chce lidi zachraňovat pro život.

Bratři a sestry, v Matoušově evangeliu, ze kterého jsme četli dnešní text kázání, se o vůli Boží píše několikrát. Při několika příležitostech tak Pán Ježíš mluví o lidech, „kteří činí vůli mého Otce v nebesích“. Ale v celém Matoušově evangeliu najdeme jen jediné místo, které jednoznačně odpovídá na otázku, co je vůli Boží. Jsou to slova Pána Ježíše, která vyslovuje na závěr svého Podobenství o ztracené ovci. Mluví v něm o úsilí pastevce najít tu jednu ztracenou ovečku a o radosti pastevce nad tím, že ji našel (18,14). Na závěr pak čteme jeho slova: „Je vůle mého nebeského Otce, aby nezahynul jediný z těchto maličkých.“

Na otázku, co si Bůh přeje či co je jeho záměrem, by se jistě dalo odpovědět různým způsobem. Ale díky těmto Ježíšovým slovům si můžeme být už vždycky jednou věcí jisti: Boží vůlí je, aby nikdo z lidí od něj nezabloudil, aby svůj život nepromarnil.
A co se mimo to dozvídáme ze slov „jediný z těchto maličkých“? - Bohu záleží na každém člověku. On pamatuje i na ty nejmenší ve společnosti, na ty, kteří jsou považováni za bezvýznamné. Nebo na ty, kteří sami sebe považují za bezvýznamné. Hospodin chce každého člověka najít a zachránit ho pro život. Toto je Boží vůle.

Dobrým příkladem, jak se jeho záchrana může dít, je vyprávění o proroku Jonášovi, ze kterého jsme dnes také četli. Hospodin dává Jonášovi za úkol vyřídit ve městě Ninive, že bude potrestáno. V Ninive žili agresivní a násilničtí Asyřané, kteří ohrožovali mimo jiné i Boží lid Izrael. Jak se nakonec ukáže, důvodem, proč do tohoto města vysílá proroka Jonáše, je právě to, aby i tyto Asyřany mohl zachránit.
Jonáš do Ninive odmítl jít a utíká před Hospodinem do Taršíše, až na konec světa. Jonášův útěk se někdy vykládá tak, tak že nechtěl přijmout úkol jít do Ninive z pohodlnosti nebo z neposlušnosti. Ale kdyby tomu tak bylo, zřejmě by se nechystal na opačnou stranu světa, nepodnikal by mnohem obtížnější a nebezpečnější pouť, pryč od Hospodina. Ne, Jonáš nešel do Ninive, protože nechtěl, aby ninivští nepřátelé Izraele byli varováni. Tušil, že Božím záměrem není zničit toto město, ale jen ho varovat před trestem. A s tím nechce mít Jonáš nic společného, nechce se podílet na jejich záchraně.
Bůh Jonáše na jeho útěku zastavuje. Je z lodi vyvržen do moře, a z moře pak rybou vyvržen zpět na břeh. Božím záměrem bylo zachránit i Jonáše. Proto je Jonáš z moře zachráněn: aby byl zase znovu povolán jít a vyřídit varování Asyřanům v Ninive. Bohu záleží na Asyřanech i na Jonášovi.

Připomeňme si ještě další místo v evangeliích, kde se píše o Boží vůli. Je to Ježíšova modlitba v Getsemanské zahradě. Pán Ježíš tu znovu probojovává, co se má v jeho životě ještě stát. V tomto svém zápase dospěje ke slovům: „Ale ne má vůle, ale tvá vůle se staň.“ A ukáže se, že Boží vůlí není ani v tomto případě ničit nebo nechat zemřít. Boží vůle v tomto případě totiž nekončí smrtí ale vzkříšením. Ale především: jeho vůle i v tomto případě směřuje k záchraně lidí. Ježíšova smrt, a pak také ovšem vzkříšení, má svůj cíl v záchraně lidí.

Konečně, jako třetí příklad z Písma můžeme připomenout jiná známá Ježíšova slova. Když Ježíš mluvil o modlitbě, řekl: „Proste a bude vám dáno“. To znamená: Proste ve shodě s jeho - Boží – vůlí. Naše zkušenost s vyslyšením modliteb je různá, ale jedním se můžeme být jisti: Když se modlíme za druhého člověka, totiž za záchranu druhého člověka od zlého, je to ve shodě s Boží vůlí. Anebo když se modlíme za svou záchranu od zlého, je to stejně tak ve shodě s vůlí Boží. Toto je Boží vůle.

Reformátor Martin Luther kdysi napsal: „Dobrá, milostivá Boží vůle se děje i bez naší modlitby, ale my v naší modlitbě prosíme, aby se děla také při nás.“ Bratři a sestry, Boží vůle se při vás děje. Amen.