Blahoslavův dům, 22. 7. 2018, mh

Text:                Markovo evangelium 6, 30-34          

Čtení:              2 S 7, 1-14       

Písně:             89, 638, 434, 6417, 684, 449                        

Kázání:

Bratři a sestry, tohle krátké líčení navazuje na slova o vyslání dvanácti učedníku a zároveň uvádí vyprávění o nasycení zástupu.

Ježíš byl vyslal dvanáct svých žáků, ten nejužší okruh svých učedníků, aby šli a sami působili mezi lidmi. Aby – v jeho jménu – už mezi lidmi taky něco dělali sami. A oni šli a v jeho jménu volali lidi k pokání, vymítali zlé duchy, potírali olejem nemocné a uzdravovali je. A nyní se tedy vracejí zpět k Ježíši.

Všimněme si dvou momentů jejich návratu: Ježíšovi žáci se nechali vyslat k určitému úkolu, věnovali se mu, přicházejí zpátky – a nastává pracovní porada, evaluace. Nechali se vyslat Ježíšovou autoritou, a před jeho autoritou teď vypovídají o všem, co mezi lidmi působili. Takový je tedy způsob, jak rekapitulovat, jak jsme se svého úkolu zhostili: před ním vyzpovědět, co jsem dělal a říkal. Ať už je moje poslání vyřizovat evangelium neznámým lidem ve vzdáleném kraji, nebo je moje poslání žít podle evangelia doma v kuchyni.      

A co je ten druhý moment: učedníci sdělují všecko, co činili a učili. Od začátku Ježíšova hnutí patří tohle dvojí k sobě: učení a jednání. Ježíšovo učení nejsou jen moudré myšlenky, krásná slova do památníku. Jeho učení se projevuje v každodenním životě člověka, a neprojevuje-li se v každodenním životě, není to jeho učení. Nebo, jak to kdysi vyjádřil profesor Petr Pokorný: „Není zvěstí o království Božím to, co se neprojevuje zásahem do života, a není pravou proměnou to, co není provázeno pravdivým slovem.“

Ježíšovi žáci se vydali do služby lidem, sloužili jak tím, co říkali a mluvili, tak tím, co dělali, jak jednali, pomáhali.

Můžeme si všimnout, že Ježíš jako pravý člověk dobře vidí, co jeho žáci potřebují. Jako dobrý Mistr si všimne a pamatuje na to, že je jim potřeba trochu odpočinku. Sám iniciuje, aby po pracovní poradě odjeli někam pryč: „Pojďte, vy sami, soukromě, na pusté místo.“

Důvodem, proč je nutné, aby odjeli lodí na pusté místo, byla okolnost, že stále přicházelo a odcházelo mnoho lidí. Za Ježíšem přicházely davy lidí už dříve, tyto zástupy přicházejí ale už také díky jeho žákům, je to vlastně ohlas i jejich působení. Lidé už přicházejí i za nimi, nejenom za Ježíšem; to je změna oproti tomu, co bylo dříve. A přesto a zároveň právě proto Ježíš vyzývá, aby si odpočinuli.    

Jak to, že Ježíš jako pravý Bůh nevěděl, že se jim nepodaří odpočinout si? Jak to, že Ježíš nepředvídal, že to pusté místo nakonec až tak pusté nebude? Jak to, že nepoznal, že tam nebudou sami a jaksi soukromě, ale naopak uprostřed dalšího velkého zástupu? Jak to, že nevševěděl, že si jeho žáci zase neodpočinou, ale naopak je pošle obsloužit víc než pět tisíc přítomných?  

Mohli bychom se tomu podivovat. Ještě větší údiv ale vyvolává jeho jednání. Ježíš se nad tím velkým zástupem slitoval. Jestli nás to nepřekvapuje, je to jen tím, že jsme si na jeho laskavý a obětavý způsob jednání zvykli už příliš.

Lidé viděli Ježíše a jeho žáky z onoho místa odjíždět, mnozí je poznali, sbíhali se ze všech měst, předběhli je na místo, ke kterému loď mířila. Všechna tato vyjádření ukazují, jak velice se už v té době o Ježíši a jeho týmu vědělo, jak veliký byl už tehdy zájem o to setkat se s Ježíšem, slyšet ho, vidět, jak působí, být uzdraven jeho mocí. Celé líčení skoro vzbuzuje dojem, jakoby ty davy lidí Ježíše a jeho partu naháněli.  

Ježíš podle Tima Rice, divadelní a filmový Jesus Christ Superstar, v takové situaci začne před lidmi, kteří žádají o pomoc, prchat a unaveně a rezignovaně volá: „Běžte pryč: Je vás příliš mnoho!“ Ježíš podle evangelisty Marka v téhle situaci neutíká, ačkoli to znamená, že plánovaný relax se zase odkládá na neurčito. Lidé ho pronásledovali a on se nad nimi slitovává.  

Bylo mu jich líto, protože „byli jako ovce bez pastýře (jako ovce nemající pastýře).“ Pisatel evangelia nám tu připomene slova Mojžíšovy modlitby. Velký vůdce, zákonodárce a prorok Mojžíš tehdy dospěl na konec své cesty, rozhlížel se po vytoužené zaslíbené zemi, kam tak dlouho izraelský lid vedl - a v té chvíli se dozvídá, že to nebude on, kdo lid do této země nakonec uvede. Mojžíš v té chvíli promluví k Hospodinu: „Nechť Hospodin, bůh duchů všech tvorů, ustanoví nad pospolitostí muže, který by před nimi vycházel a vcházel, a který by je vyváděl a přiváděl, aby Hospodinova pospolitost nebyla jako ovce bez pastýře.“

Evangelista nám tu představí Ježíše jako nového Mojžíše. Ježíš se stává tím novým vůdcem a zákonodárcem, novým pastýřem, který povede Boží lid do nové zaslíbené země. Nazývá ji Boží království. 

„A začal je učit mnohé“, čteme na závěr oddílu. Ale ani tentokrát nezůstane jen u slov. I tato slova Ježíšova učení budou doložena jeho jednáním. Dá všem přítomným zažít, že má moc nasytit, posilnit pro další cestu. Má moc z nich zároveň tvořit společenství – tím, že sdílí slova, která od něj slyšeli. Tím, že se sdílí o chléb, který on začal druhým rozdělovat. A stejně působí ještě i dnes. Amen.