Blahoslavův dům, 9. 9. 2018, mh

Text:               Markovo evangelium 7, 24-30           

Čtení:             Iz 35,3-7      

Písně:            71, S 274, 385, 648, 621, 583, 461, 466, 682, 489 

Kázání:

„I psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“

Chytrá, vtipná a zároveň pokorná odpověď neznámé ženy na Ježíšovo odmítnutí. Má se to s ní tak jako s mnoha jinými biblickými postavami: téměř nic o ní nevíme. Dozvídáme se o ní především tuto její jednu větu. Právě tu větu si ale církev chtěla v evangelijním příběhu už vždycky připomínat.

Některé výklady tohoto oddílu nám řeknou, že tato žena je vzorem vytrvalé a trpělivé modlitebnice. Když ale budeme číst pozorně, zjistíme, že nic takového se tu o ní nepíše. Tato žena se prostě jen nedá odradit Ježíšovou odmítavou odpovědí, když přichází se žádostí, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. Jednoduše se nenechá odbýt. To, co jí ale vedlo k jejím jednání, nemusela být nutně nějaká mimořádná vytrvalost či trpělivost. A kromě toho, její žádost či prosba také nebyla modlitbou.

Vzor člověka, který vytrvale prosí, slyšíme Ježíše uvádět v jiné situaci: ve svém podobenství o soudci a vdově. Takovým vzorem je vdova, která nepřestává přicházet za soudcem se svou žádostí, aby se jí v jejím soudním sporu zastal. Chodí za soudcem tak dlouho, dokud ho k tomu skutečně nepřiměje.   

V jednání ženy Syrofeničanky tak můžeme odtušit spíš jiné motivy: některé nám mohou být povědomé nebo i velmi blízké. Tahle žena se prostě nechává vést svou mateřskou touhou, aby její dítě bylo zdravé. A tato touha ji přivádí za Ježíšem, mnoha okolnostem navzdory. Přichází za Ježíšem, ačkoli se nesluší, aby žena přicházela oslovit neznámého muže; zřejmě tedy byla vdovou, protože jinak na veřejnosti vždy jednal za rodinu muž. Přichází za Ježíšem, ačkoli se nehodí, aby navštěvovala duchovního učitele ze sousedního národa. Jde za ním, ačkoli může být zřejmé, že on si nyní nepřeje, aby se tu o něm vůbec vědělo. Přichází a vzdává Ježíši božskou poctu, ačkoli to je nevhodné naprosto.  

K jejímu počinu jí jistě vedlo přesvědčení, že Ježíš může vyhnat zlého ducha z její dcery: může její dceru uzdravit. Bývalo v té době běžné, že lidé za různými chorobami, nebo snad dokonce za všemi chorobami viděli působení zlých duchovních sil, démonů. A když se jednalo o nějaké psychické poruchy, bylo takové přesvědčení obzvlášť velmi silné. A ona má naději, že při Ježíši je větší moc. 

Nám tu chce svědectví církve dosvědčit, že Ježíš měl moc uzdravovat, měl moc vyhánět démony. Že měl větší moc než všichni démoni, všechny síly, které síly, které se člověka pokouší ovládnout. Vyprávění je také jistě svědectvím o víře oné ženy, ale mnohem spíše je to svědectví o Boží přízni.

Nečteme v biblickém vyprávění nic o tom, proč Ježíš přišel do této pohanské krajiny. Není vyloučeno, že ho sem přivádějí komplikace, které začínají provázet jeho působení v Galileji: už s ním začínají vést spory i zákoníci, kteří sem kvůli němu dorazili z Jeruzaléma. Je možné, že tu hledal soustředění k modlitbě nebo docela jednoduše odpočinek. Ať tomu bylo jakkoli, vidíme, že Ježíš se si nezakazoval týrský kraj navštívit. Přichází i sem: vidíme, že i tady jsou lidé, kteří o jeho působení slyšeli, kteří jeho přítomnost potřebují a kteří o jeho pomoc prosí.

Překvapuje nás, když čteme, jak tvrdě ale Ježíš oné ženě odpověděl. Lidé té doby nechovali zvláštní citové vazby k domácím zvířatům: žádná štěňátka, žádní domácí mazlíčci. Přirovnání ke psům byla jedna z nejhorších možných urážek. To bylo tvrdé odmítnutí vyslovené žádosti.

Proč Ježíš ženě tak drsně odpovídá? Mohli bychom si myslet, že ji třeba zkoušel, nakolik jí na jeho zásahu záleží, nakolik mu věří. Jenže tato žena byla Řekyně, pohanka, není pochyb o tom, že za její prosbou byla pohanská představa o tom, kým Ježíš je a jakou má moc. Ani tentokrát tedy nevíme jistě. V každém případě ale Ježíš dává najevo svou odpovědnost za společenství Izraele: on je „poslán ke ztraceným ovcím z lidu Izraelského“, jak od něj slyšíme na jiném místě.

Tím spíše pak vyniká, že Ježíš ženě nakonec svou přízeň věnuje: „Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ Ani my nepatříme k vyvolenému lidu Izraele. Ani my nemáme nároky na jeho přízeň. Ale díky tomuto svědectví máme naději, že svou přízeň bude i nám věnovat.

Pane, řekni jen slovo a moje duše bude uzdravena. Amen.