Nový rok, 1. 1. 2019, Blahoslavův dům

čtení Písma sv.: Mt 3,1-10 / L 13,1-9

písně: 628, 693, S 160, 635, 568, 583, 408, 404, 399, 510

Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“
Potom jim pověděl toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. Řekl vinaři: ‚Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?‘ On mu odpověděl: ‚Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit.‘“

I když nejsem zahrádkář, sadař ani pěstitel, zaznamenala jsem, jak byl loňský rok v naší zemi úrodný. Snad na všechno, ale zvlášť na ovoce. Byly jahody, třešně, meruňky, ostružiny, jablka, hrušky,... A bylo toho hodně. Tolik, že se úroda nedala jen tak sníst. V mém okolí se hojně sušilo, mrazilo, zavařovalo i pálilo, svědčí o tom taky řada vánočních dárků. Jenže dnes jsme slyšeli o neúrodě. O zklamání z ní.
Slyšeli jsme podobenství o fíkovníku. Víte, jak vypadá fíkovník? Takhle!
No, tohle sice je fíkovník, který jsem dostala při poslední konfirmaci, ale je to takový zakrslík. Běžně jsou fíkovníky keře nebo i vzrostlá stromiska s velkými listy, na kterých rostou chutné, sladké, osvěžující plody.
Dal by si někdo fík? Třeba děti?
Já tu mám fíky sušené, naštěstí byly k dostání v obchodě, ale dnešní příběh se točí právě kolem situace, kdy někdo má chuť na fík a ono nic!, nikde zrníčko, ani stopka.

Ježíš vypráví podobenství a jako vždy záleží, kde si v něm najdeme svoje místo. Kým se v něm staneme.
Mohli bychom být oním majitelem vinice. Tím zklamaným jedlíkem, který se nazlobil na zplanělý strom. Dotčený fíkovník roste na vinici, nic neobvyklého. Spojení révy a fíků je v Bibli časté. Vinice, zdá se, plodí bezproblémově, jen ten jeden fíkovník na ní nic. Už tři roky! A to si ještě můžeme představit, že v krajích, kde Ježíš podobenství vyprávěl, rodí fíkovníky 2x do roka. Tedy 6 jalových sklizní. Jak to?! Pohár majitelovy trpělivosti už přetekl: „Ten fíkovník je k ničemu. Poraz ho.“, káže svému vinaři. „Kdo ví, co s ním je, ještě zamoří místo, kde roste. Línej strom to je a lenost je nakažlivá.“ Porazit strom není těžké. Fik, fik a je po všem, strom leží na zemi. Než ale takový pořádný strom vyroste! To trvá. Ne rok nebo dva. Někdy i víc, než je jeden lidský život. Vinař – zahradník z podobenství to asi dobře ví. Stromu se vehementně zastává. Chce mu dát ještě šanci, pokácet ho majitel přece může vždycky... Slyším v tom varování před rychlými soudy a odsudky – že někdo není dost produktivní, že je to lenoch, že je budižkničemu. Zvlášť důležité mi přijde slyšet, že i ti zdánlivě neplodní, třeba bezdomovci nebo jiní, kteří něčím nenaplňují naše očekávání, mají svého zastánce. Někomu na nich záleží. A ne málo!
Ježíš ten příběh o fíkovníku vypráví jako zdánlivě nesouvisející odpověď lidem, kteří mu přijdou říct o skandálním, otřesném jednání Pilátově. Šokovaní to líčí Ježíši a čekají na jeho reakci. A ve vzduchu visí nevyřčené otázky, ty, které člověka tak snadno napadnou. Jak to může Bůh dopustit? Nebo: jak si to mohl Pilát dovolit? Nebo nejhůř: a nezavinili si to vlastně tak trochu sami? Nebyl to (Boží) trest? Ta nejhorší otázka, za kterou se skrývá ustrašené ujišťování, že mně se to přece nemůže stát. Slušnému člověku se přece nestane, že by ho někdo zabil. Nebo znásilnil. Ježíš s posluchači ovšem nehraje hru na „Kdo za to může.“ Obrací jejich pohled na ně samotné. „Ne oni, ale vy. Jestli vy nezačnete uvažovat jinak, dopadnete stejně.“ A potom vypráví příběh o fíkovníku. Nabízí dvě možnosti, jak přistupovat ke skutečnostem kolem. Buď můžeme marně a jalově pátrat, proč se děje to, co se děje. Hledat fíky na neplodném stromě a nadávat. Anebo budeme vnímat události kolem sebe jako vzkazy shůry, které nás budou vést k nějakému plodnému jednání: solidaritě s potřebnými, modlitbě za druhé a k hlubšímu hledání Boha. K okopávání a hnojení.

Ježíš to podobenství vyprávěl docela konkrétním lidem v docela konkrétní situaci. My dnes, na prahu nového roku, jsme v situaci trochu jiné a mám za to, že si můžeme dovolit to podobenství číst i v jiné roli. V roli fíkovníku. Nechová se pravda nijak aktivně, rozhoduje se o něm a on to jen trpně snáší, ale přece nám může leccos říct.
Především - zaspal. Celá léta si z majitele – jedlíka nemusel nic dělat a taky nedělal a najednou mu jde o život. A blbé je, že je pozdě něco dělat, fíky se nedají urodit na počkání, jako minutka, za odpoledne. To je hodně špatná situace. To nechceš.
Jako příslovečná pomoc shůry se projeví vinař, který se fíkovníku zastane. Proč vlastně? Asi mu na něm opravdu záleží. Vinař smlouvá o ještě jednu šanci pro strom. To je povzbudivé. A ještě povzbudivější je to, co nabízí – že se o strom postará. Že bude okopávat a hnojit. Strom se tedy bude mít jako v bavlnce, jestli vinař dostane šanci, protože mu není líto námahy a práce. Otázkou je, jestli tu šanci vinař i strom dostanou, to nezazní.
A ještě jedna poznámka k roli fíkovníku: úkol nést ovoce mu zůstává! Nést ovoce je naplněním podstaty, ke které byl stvořen, plody se od něj budou čekat i nadále! Jen snad ještě dostane šanci je přinést.
Slyšeli jsme dnes výzvy k pokání – od Jana Křtitele i od Ježíše. Když čtu v roli fíkovníku, mám ale pocit, že té změny orientace, toho obratu, strom sám není schopen. Musí přijít něco zvenčí. To vinařovo okopávání a hnojení. Pokání bývá často chápáno jako mimořádná náboženská aktivita, jako snaha polepšit se. Ježíš tu naznačuje, že jde spíš o to koukat se jinam, začít vnímat Boha. To od něj přichází životodárná síla, ze které může něco dobrého vyrůst. Na stromě i v životě člověka.

V podobenství je ještě jedna role. Ten vinař, co se za fíkovník přimlouvá jako Abraham za Sodomu, jako proroci za Boží lid. Asi ji podvědomě vnímáme jako roli rezervovanou – pro Boha, pro Krista. A je to tak správně, myslím. Ale jsme Kristovci a nemáme-li jimi být jen podle jména, můžeme zkoušet vinaře napodobovat.
Především vnímat cenu druhých nejen skrze jejich užitečnost, skrze jejich přínos pro nás, pro společnost. Vidět druhé s láskou a respektem.
Zkoušet hledat nové možnosti. To je na vinaři ohromně sympatické. Tam, kde majitel už láme hůl a chce kácet, vinař vidí, co by se dalo ještě udělat z jeho strany, jak by se dal strom podpořit. Říká se, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Vinař chce a nabízí to, co by majitele třeba ani nenapadlo.
Vinař navíc nabízí sám svoje síly, svou práci, svou aktivitu. Neříká, co „by se“ mohlo nebo mělo, ale co může udělat sám. Jo, to je na začátku roku taky docela dobré připomenout...

Několikrát dnes zaznělo slovo pokání. Obrat, změna orientace. Chci k nim přidat ještě slovo sebereflexe. Protože ta může vést ke změně přístupu.
Jan Křtitel kázal: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Ale taky: „Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ Asi to potřebujeme čas od času slyšet. I takhle natvrdo.
Evangelista Lukáš v podání Nico Ter Lindena ve mnou tak často citované knize Král na oslu však říká: „Ježíše jsem nikdy neviděl se sekerou v ruce.“ A skutečně, i v podobenství o fíkovníku vinař odmítá kácet. Jestli strom neponese ovoce ani v budoucnu, poraz si ho sám, pane, já ho mýtit nebudu. I když je konec otevřený, i když máme zrovna dost jalový rok, na naší straně je někdo, kdo raději okopává a hnojí, než by sekal. Už to je pro mě veliká naděje. Pro další rok i pro další den.

modlitba
Pane Ježíši Kriste, děkujeme, že ti na nás záleží, že o nás chceš pečovat. Děkujeme, že v nás máš důvěru a že si s námi dáváš práci. Chceš, abychom nesli dobré ovoce radosti a pokoje, které druhé občerství a posílí. Chceme takové plody mít lidem k užitku a tobě k slávě. Amen.