Blahoslavův dům, 22. 12. 2019, rodinné bohoslužby, mh

Text:               Matoušovo evangelium 1, 18-25                              

Čtení:             Izajáš 7,13-16                                                                                                                   

Písně:            98, 262, 651, 680, 276   

Kázání:

Milé děti, milí dospělí, 

slyšeli jsme vánoční vyprávění o Josefovi. Většinou, když se vyprání vánoční příběh, mluví se hlavně a narozeném Ježíši a jeho matce Marii. A je to tak správně, ti byli nejdůležitější. Ale dnešní vyprávění vyprávělo hlavně o Josefovi. Co jsme se o Josefovi dozvěděli - co jste si z dnešního čtení zapamatovali?

A teď pozor: to, co je v tom vyprávění nejdůležitější – že se má jeho ženě Marii narodit syn, to se má dít jakoby bez Josefa. Má se to stát Josefovi tak velice blízko, a přece jako kdyby se to dělo za jeho zády. A z vyprávění se ani nedozvíme, co k tomu všemu Josef říkal. 

Jako by tohle všechno napovídalo už Josefovo jméno: jméno Josef totiž znamená Přidaný. Jako by byl Josef k tomu dění jen nějak přidaný, připojený, jako kdyby tam byl jen do počtu. 

Josef je v tom vyprávění ale také velice důležitý. On je tam vlastně namísto nás, on je tam za nás. On nás tam zastupuje. Protože my sami jsme taky jakoby přidaní k tomu Božímu příběhu. Když Pán Bůh jedná, je to někdy docela v naší blízkosti, ale děje se jakoby bez nás. Jako by Pán Bůh jednal za našimi zády.

V tom vyprávění byla ale ještě jedna zvláštní osoba. Byl to anděl Páně – tedy posel od Pána Boha.

Vzpomenete si, co ten posel říkal Josefovi? On mu řekl: „Neboj se.“ - Neboj se přijmout Marii, neboj se přijmout to dítě, které se jí narodí. Josef se totiž bál Marii k sobě přijmout. Vůbec nerozuměl, co se to kolem něj děje. Nerozuměl jak to, že Marie čeká dítě. A bál se toho, co ještě přijde.

Už jste se někdy báli? Kdo se někdy bál? - Myslím, že každý se někdy bál. Kdo říká, že se nebál, tak se jenom vytahuje. Chtěli byste někdo říct, proč jste se báli? Čeho jste se báli?

A teď si všimněte: Anděl je někdo, kdo přijde a řekne ti: „Neboj se! Nemusíš se bát! Možná tomu nerozumíš, co se kolem tebe děje, ale je to dobře, co se děje.“ Když vám tohle někdo řekne, tak to je anděl. Každý už jsme nějakého takového anděla potkali. A jestli ne, tak ho jednou potkáte. Každý potřebujeme takového anděla, který nám řekne: Neboj se!

Vyprávíme si teď příběh o Josefovi a o andělovi, jako by to bylo něco, co sami taky vlastně známe nebo zažíváme: něčemu nerozumíme, z něčeho máme obavy…  A přece je tenhle příběh v něčem zvláštní. Je jedinečný. Napadá vás, proč je zvláštní? – V tom příběhu jde přece o to zvláštní dítě, které se tenkrát narodilo. 

Vzpomínáte, o tom dítěti mluvil už kdysi dávno prorok Izajáš. Říkal: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, tj. přeloženo Bůh s námi.“

A podobně to říkal teď ten anděl Josefovi: „Marie, tvá manželka… porodí syna a dáš mu jméno Ježíš“. Jméno Ježíš znamená „Hospodin vysvobozuje“. Takže, nejenže je v tom narozeném dítěti Bůh s námi, ale v tom dítěti nás Pán Bůh také vysvobozuje od zlého.

„Dáš mu jméno Ježíš.“ Ta slova tehdy slyšel od anděla Josef, muž Marie. Jako rodič měl dát jméno dítěti, to byla jeho výsada. Spolu s Josefem slyšíme ta slova dnes my: Dáš mu jméno Ježíš. Ať mu tedy taky umíme dát tohle jméno: Ať se nám to dítě stane Imanuelem – tím, v kom je Bůh s námi! Ať se nám to dítě stane Ježíšem - tím, v kom nás Pán Bůh vysvobozuje od zlého!

Amen.