Blahoslavův dům, 29. 12. 2019, mh

Text:               Matoušovo evangelium 2, 13-23                                 

Čtení:              Ex 4,19-23  

Písně:             294, 688, 282, 240, 303, 700          

Kázání:

Sestry a bratři,

Ježíšův příběh se dramatizuje. Hned od začátku. Začal přitom tak nadějně: Josef přijal svou manželku čekající dítě k sobě, dítě se v pořádku narodilo, dorazila výprava mudrců od východu, kteří tomu nově narozenému vzdali božskou poctu. Ježíšův život se sotva začíná odvíjet – a už je v ohrožení. Jak tomu máme rozumět?

Sotva mudrci od Josefa a jeho rodiny odešli, má Josef zase sen. Někomu se Bůh dává poznat ve svém slovu, někomu se dává poznat v lidech, Josef měl sny. Možná tu máme vyrozumět, že tenhle tesař Josef, o kterém se tu píše, není žádné béčko: že si totiž v ničem nezadá s Josefem - praotcem Izraelců, který byl taky vyhlášený expert přes sny. Čtenáři Písma si vzpomenou: Josefův sen o snopech, které se klaněly jeho snopu, jeho sen o slunci, měsíci a hvězdách, které se Josefovi klaněly, Josefův výklad snů uvězněným dvořanům – snů o třech výhoncích révy a třech košících s pečivem, a konečně také jeho výklad snu faraonova o dvakrát sedmi kravách a dvakrát sedmi klasech.

Lidé tehdy chápali sny jako zvláštní možnost, kterou o sobě bohové dávají vědět. Také náš Josef má sen, ve kterém zazří posla od Hospodina. Nemusí nás to úplně překvapovat: první lidé, kteří podle Matouše přišli uctít Ježíše, byli mágové z Babylonie - a ne místní, izraelští kněží nebo proroci. A jako první zjevení, kterého se pdole Matouše dostává Josefovi, pořád ještě hlavní postavě jeho vyprávění, jsou tu sny - a ne slova Písma nebo výrok proroka. Pán Bůh použije prostředky podlé své dobře libé vůle, aby jeho plán na záchranu člověka mohl pokračovat. 

Posel ve snu dává Josefovi pokyn k útěku: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a bud tam, dokud ti neřeknu.“ Mají se zachránit útěkem? Ano, mají se zachránit útěkem.

Přijde čas, kdy se Ježíš nebude vyhýbat střetu s vládní mocí, s vojáky a jejich násilnostmi. Ten čas ale ještě nenastal. Naopak, nebezpečí je docela bezprostřední a je potřeba jednat rychle. Nepřehlédněme, že Josef onen pokyn ve snu včas uposlechl a se svou rodinou odchází do Egypta.

Čteme, že se tím naplnilo slovo proroctví: „Z Egypta jsem povolal svého syna.“ Když si ta citovaná slova najdeme v Prorocích, zjistíme, že prorok Ozeáš, od kterého výrok pochází, mluvil o celém Izraeli, nemluvil jen o osobě vyvoleného člověka, mesiáše. Čteme je tu ale v souvislosti s Ježíšovým příběhem a to před námi otevírá možnost rozumět jim tak, že se tady jedná o nový exodus, o nové vyvedení z tísně. Kristus půjde nyní nově z Egypta, ze země nesvobody ke svobodě, jako počátek nového Izraele.

(Čteme zde opakovaně o dítěti a jeho matce. To dobře vystihuje význam obou postav: nejdůležitější je narozené dítě a význam Marie je právě v tom, že je matkou Ježíšovou, jméno se proto ani neuvádí. O Ježíši se zde napořád píše jako o dítěti, nikoli jako o synovi Marie a Josefa: pouze v citátu z proroka Ozeáše pak zazní slovo syn – tam, kde se mluví o Ježíšovi jako o synu Boha Otce.)

Po útěku svaté rodiny slyšíme zprávu, co se děje v Betlémě a okolí. Nastane ona ohrožující situace a důvod, proč museli uprchnout: vraždění neviňátek.

Herodes pochopil, že si z něj mudrci vystřelili: nepřišli mu oznámit, kde našli toho právě narozeného krále Židů, jak je o to naléhavě žádal, ale odcestovali do své země jinudy.

A Herodes se reaguje mimořádně krutě: v Betlémě a okolí nechá pozabíjet všechny chlapce do dvou let věku. Zachová se stejně krutě jako kdysi faraon v Egyptě, když chtěl zamezit vzrůstu Izraelců a nařídil svému lidu, aby každého narozeného syna Izraelců zabili. Jak víme, faraon svou krutostí svého nedosáhl, Herodes svou krutostí také ne.

Čteme v Matoušově evangeliu, že se tím naplnilo slovo Jeremijášova proroctví: „Hlas v Ráma je slyšet, pláč a velký nářek, Ráchel oplakává své děti…“ Ráchel by zde sice mohla zosobňovat město Betlém, na jehož území byla tato pramáti Izraele pochována. Prorok Jeremijáš ale mluvil o odvlečení Izraele do zajetí ve své době. Když ta citovaná slova najdeme, zjistíme, že pokračuje dál slovy: „Přestaň hlasitě plakat a ronit slzy… Je naděje pro tvé potomstvo, je výrok Hospodinův. Synové se vrátí na své území.“

Ano, nastala pohroma, stalo se něco strašného. Ale po ní nastane obnova, přijde nový začátek, dojde k novému návratu do zaslíbené země. A Kristus půjde napřed jako počátek nového Izraele.

A že se syn vrací na své území, čteme u Matouše hned v následujícím odstavci. Posel ve snu dává Josefovi pokyn k návratu: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do země izraelské, neboť již zemřeli ti, kteří ukládali dítěti o život.“ Mají se tedy vrátit? Ano, mají se vrátit.

Nepřehlédněme, že Josef ten pokyn ve snu uposlechl a se svou rodinou se vrací zpět. Jedná znovu se stejnou poslušností. A pak zareaguje podobně ještě jednou: až bude mít obavu z Herodova syna Archelaa a na pokyn ve snu zamíří do krajiny galilejské a usadí se v Nazaretě. 

Čteme v Matoušově evangeliu, že se tím naplnilo, co je řečeno ústy proroků: že bude nazván Nazaretským. Tentokrát ovšem nevíme, k jakému prorockému výroku se zde odkazuje ani ústy kterých proroků to bylo řečeno. Víme jen jediné: Nazaret bylo místo zcela nevýznamné, nic zvláštního o něm není známo, nijak se do dějů Izraele nezapsalo. Snad je toto místo, kde měl Ježíš vyrůstat, jen dalším předznamenáním toho, s jako skromností a pokorou procházel tento narozený Syn dny svého života.   

Jak tomu všemu máme rozumět? Prostě tak, že Boží projekt na záchranu světa se prosazuje, všemu navzdory. I přes nepřízeň panovníků a vládních kruhů. Ani politici, ani ti nejkrutější ani ti nejtotalitnější z nich tenhle projekt nepřekazí. Někdy k jeho pokračování stačí poslušnost jednoho člověka. Někdy stačí uposlechnout svůj sen – sen o tom, jak se na tom Božím plánu můžu podílet i já.  Amen.