12. neděle po Trojici, 8. 9. 2019, Blahoslavův dům, zahájení NŠ

písně: 616, 667, S 135, 697, 550

čtení Písma sv.: Ex 14, 10-30 / 20,1-17

Bůh vyhlásil všechna tato slova:

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

Nebudeš mít jiného boha mimo mne.

Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.

Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.

Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

Nezabiješ.

Nesesmilníš.

Nepokradeš.

Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

Už jsem říkala, že dnes otvíráme další ročník nedělky. Děti i učitele letos čekají 3 velká zastavení: Desatero – modlitba Páně – Krédo (alias vyznání víry). A taky příběhy, které pomáhají pochopit, o co v těch starodávných textech jde. První je na řadě Desatero. Deset Božích slov. Vzpomenete si, jak to začíná? (...)

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.

Nulté slovo. Předchází těm 10 dalším. Proč to tam je? Myslím, že proto, abychom si vzpomněli na předchozí díly tohohle seriálu, tohohle velkého příběhu o putování ke svobodě. Protože bez těch předchozích dílů bychom těm 10 Božím slovům vůbec nemuseli rozumět. Je to jako v pohádce o Červené Karkulce. Znáte ji? 

Jasně, musíme napřed slyšet, že vlk byl potvora, že sežral babičku, a pak i Karkulku, abychom pochopili, proč mu myslivec rozpáral břicho. Jinak bychom se mohli na myslivce zlobit, nebo bychom vůbec nerozuměli, proč je to o vlkovi a myslivci, když to má být o Červené Karkulce.

Nebo si vezměte takového Harryho Pottera. Kdo jeho příběh nezná celý, těžko na konci pochopí, proč se statečný skřítek Dobby zachoval tak, jak se zachoval. Víc říct nemůžu, třeba to ještě všichni nečetli...

Zkrátka, příběhům nejsnáze rozumíme, když se vypráví hezky popořádku. Než si poslechneme, jak zní 10 Božích slov, potřebujeme si poslechnout, co je vlastně ten Pán Bůh zač. Nultá věta Desatera to připomíná.

To bylo takhle... Izraelci žili v Egyptě. Ale nežilo se jim tam vůbec hezky. Byli otroci, museli v jednom kuse tvrdě pracovat, neznali odpočinek ani slušné zacházení. Naříkali. Pán Bůh ten jejich nářek slyšel a rozhodl se, že to takhle nenechá. Vysvobodí je! A vybral si Mojžíše, aby tu vysvobozovací akci vedl.

Nebylo to hned. Egypťané v čele s faraonem svoje otroky pustit nechtěli. Nakonec však Izraelci přece jen z Egypta vyšli.

Vyrazili v noci. V mísách nesli nevykynuté těsto, v rukou balíky a pytle věcí, na zádech maličké děti, které nemohly jít samy. Kolem bečely kozy a ovce. Tu noc nešel nikdo spát. Všichni šli, pak ještě i celý další den, tábor postavili až večer. Postavili stany, rozdělali oheň a v popelu upekli chlebové placky. Nedaleko bylo moře.

„Kudy půjdeme dál?“ přemýšlejí někteří. „Mojžíš tu cestu určitě zná, on nás vede.“

Ráno Mojžíš volá: „Balíme, musíme jít dál!“

Ale co to?! Slyšíte ty zvláštní zvuky?

Jako by se blížila bouřka. Ne, to není bouřka! V dálce se zvedá prach! „To zní jako dusot koní!“ volá někdo ze zástupu.

Skutečně! Jsou to koně! A táhnou vozy, na každém jsou 3 ozbrojení vojáci. Egypťani, jejich nepřemožitelná jízda a honí NÁS, to je hrůza!!!

Jsou blízko! Všichni se bojí. A jak už to tak někdy bývá, od strachu je jenom krůček ke zlobě a hněvu, ke hledání viníka, toho, kdo za to může. „To bude náš konec! Kam jsi nás to, Mojžíši, přivedl? Před námi je jen moře, za námi jsou vojáci, utéct není kam. Buď se utopíme, nebo nás pobijou!“

To jsme teda v pasti. Byli jsme otroci, věznění v Egyptě, na chvilku jsme si mysleli, že jsme svobodní, ale teď jsme znovu uvěznění. Nemůžeme zpátky a nemůžeme vpřed.

„Pane Bože, co mám dělat?“ volal Mojžíš k Pánu Bohu.

„Vydejte se vpřed. Mojžíši, stoupni si na kraj moře a zvedni svou hůl. Já vás nechám projít. Spolehněte se na mě.“

Vydat se vpřed? Spolehnout se na Hospodina? To se lehko řekne, ale tam je moře!

Jenže Bůh ukazuje člověku cestu i tam, kde žádná není, kde žádná nebyla.

Mojžíš zvedá hůl, vztahuje ruku nad moře a hle: silný východní vítr – Boží dech – rozděluje vodu, najednou je uprostřed cesta, z ničeho nic, úplně po suchu! Skoro jako by voda, která nám nahnala takový strach, utekla, jako by vzala nohy na ramena. Všichni jdou na druhou stranu, lidi i zvířata.

Faraonovi vojáci užuž jsou u moře a ženou se dál. Ale najednou se vítr utišil, voda se vrátila a převalila se přes celou egyptskou armádu i s faraonem. Nezbylo z ní nic.

Zachránění lidé na druhé straně zírali. Mojžíšova sestra Mirjam pak začala zpívat. Postupně se přidávali další a další, až zpívali a tančili všichni. Od radosti a jako poděkování Pánu Bohu.

Na tenhle příběh si máme vzpomenout, než si poslechneme 10 Božích slov. Nejsou to všeobecná pravidla, která platí vždy a všude, školní řád pro všechny. Jsou to směrovky. Pro ty, kdo zažili veliké sevření. A taky velké vysvobození. Jsou to ukazatele na cestu, abychom o tu vzácnou svobodu zase rychle nepřišli. Aby se z nás nestali zase otroci.

10 slov. 5 pravidel hry pro první a veliké přikázání: miluj Hospodina celým svým srdcem a celou svou myslí. 5 pravidel hry pro druhé přikázání: miluj svého bližního jako sebe sama, protože je stejně jako ty Božím stvořením. Prý to bylo vyryté do dvou plochých kamenů. A nahoře stálo, kdo ta slova vyhlásil:

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; ten, který tě vyvedl z egyptského otroctví.“

Těch 10 slov, 5 + 5 pravidel pro svobodnou a fér hru, to vymyslel Pán Bůh moc dobře. 5 + 5. Na to člověk nemusí ani moc umět počítat. Stačí kouknout na ruce.

modlitba

Pane a Bože, připomínáš nám, že ti na nás záleží a že i pro nás otvíráš nové cesty, tam kde se všechno zdá ztracené, tam kde se zdá, že už není naděje na záchranu. Děkujeme. Že takový jsi. A že chceš, abychom to věděli a nemuseli se tolik bát. Prosíme, buď s námi a ochraňuj nás.