Blahoslavův dům, 17. 1. 2021, mh

 Text:              Markovo evangelium 1, 14-15          

Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Píseň:             161, 638, 673, 453

Kázání:

Sestry a bratři,

Před lety dělaly Lidové noviny rozhovor s jednou husitskou farářkou. V tom rozhovoru dostala také otázku, jestli jí nepřekvapuje „morální marasmus v naší společnosti po převratu roku 89“. A ona odpověděla velmi výstižně: „Tady se nikdo z ničeho nekál. Bez pokání za dobu minulou nelze věci dobře uspořádat ani pro příští čas.“ Moudré vyjádření, které platí v církvi, a stejně tak platí i mimo církev.

„Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Tak stručně, do dvou vět, shrnuje evangelista obsah Ježíšova kázání na začátku jeho působení na veřejnosti. Ale všimněme si blíže celého dnešního, krátkého čtení. Ježíš začíná své působení, když byl Jan Křtitel uvězněn. Jakoby Ježíš přebíral štafetu po Janovi, významném proroku své doby. Když utichl Janův hlas, který pro Ježíše připravoval cestu, pozornost vyprávění se soustředí už jen na Ježíše. Jakoby Ježíš přebíral úkol, nad kterým se od začátku vznáší nebezpečí, ohrožení smrti.

Nabízí se nám tu vlastně více možností ke srovnání mezi oběma osobnostmi. Významným a vyhlášeným prorokem Janem a jakýmsi Ježíšem, o kterém čtenář Markova evangelia zatím téměř nic neví. Stejně jako prorok Jan Křtitel vyzýval k pokání, tak nyní i Ježíš vyzývá k pokání, půjde ale dál a začne ohlašovat, že se přiblížilo Boží království (o tom ještě budeme mluvit později). Stejně jako Jan lidi povzbuzoval, tak je nyní povzbuzuje i Ježíš, jde ale dál: nepovzbuzuje je jen obřadem křtu, ale evangeliem – dobrou zprávou o Boží přízni. Stejně jako byl Jan pro své působení uvězněn, tak nyní bude uvězněn i Ježíš, stejně jako byl Jan popraven, bude pro svou otevřenost popraven i Ježíš, půjde ale dál…

(Mimo jiné čteme dále: Jan vystoupil na poušti, daleko od lidí, lidé museli chodit na poušť za ním. Ježíš nyní přichází – vrací se do Galileje, území na okraji země. Jméno Galilea hebrejsky doslova znamená ´území okolo´, tedy doslova periferie. Ježíš tu od začátku projevuje svou velikost tím, že přichází za lidmi na periferii.)

Ježíš tedy povzbuzuje lidi evangeliem – dobrou zprávou o Boží přízni. Vyřizovat evangelium tu znamená trojí: mluvit o tom, že se naplnil čas. Oznamovat, že se přiblížilo Boží království. A vyzývat k pokání a k víře v evangelium.

„Naplnil se čas.“ Když se v Bibli mluví o naplněném čase, má to svůj zvláštní význam. Čas se naplňuje k tomu, aby se začala naplňovat slova proroků. Zejména ta slova, která mluvila o tom, že Bůh zasáhne ve prospěch lidí: aby lidi zachránil: Zachraňuje od všeho, co člověka znesvobodňuje: od zlého jednání, myšlení... Každý si tu můžeme doplnit, s čím máme sami zkušenost, že nás znesvobodňuje. A specielně se čas naplnil k tomu, že se splní slova proroků o tom, že Bůh pošle svého vyslance, určeného a odděleného k tomu, aby lidem zprostředkoval Boží moc.

Když Ježíš nyní lidem začne ohlašovat: „Naplnil se čas“, má to ale ještě jeden zvláštní význam: ta prorocká zaslíbení se začínají plnit jeho příchodem. Jeho vystoupením a působením mezi lidmi se ta slova stávají skutečností.

A tak už taky může připojit to druhé: „Přiblížilo se království nebeské.“ Království nebeské (nebo jinak království Boží) – je šifrou pro stav, kdy Bůh vládne zjevně a přímo jako Stvořitel. To, co tak dlouho nebylo zjevné, co kolem sebe nevidíme a o čem je možné úspěšně pochybovat – totiž že Bůh vládne na nebi i na zemi – to, se při Ježíši Kristu začíná dít. Při Ježíši, v jeho jednání, uzdravování a mocných činech, v jeho slovech povzbuzení a napomenutí se začíná stávat skutečností, že Bůh vládne.

„Království Boží se přiblížilo“. Přichází, ale ještě tu není. Ani Ježíšovým vystoupením nenastalo. Lidé z něj ale mohli alespoň cosi zachytit. A my dnes spolu s nimi. Děje se všude tam, kde lidé překonají své spory, kde odloží násilné řešení problémů. Kde si lidé podají ruce a odpustí si. Kde člověk v sobě překoná své sobectví, kde se zasadí za druhého a pro druhého. Kde se lidé v důvěře odevzdávají jeden druhému. Všude tam se přibližuje stav, kdy dobrá Boží vůle zavládne.

A Boží vůle vládne to také tam, kde lidé nacházejí sílu k obratu ve svém životě. „Čiňte pokání a věřte evangeliu“, patří zatřetí také ještě ke kázání evangelia.

Co se myslí slovy pokání, kát se? Napoví nám, když zjistíme, jak lze ještě jinak přeložit biblický pojem do češtiny: litovat, změnit smýšlení, obrátit se. Tohle všechno dohromady představuje pokání.

Ježíš zve k tomu, abychom si uvědomili, čím jsme ublížili druhému člověku. Nebo taky čím – jakým jednáním, jakými slovy - jsme urazili Boha samotného. Abychom si to uvědomili a litovali toho.

Vlastní pokání pak znamená tuhle svou lítost vyjádřit slovy, vyznat své selhání.

Změnit smýšlení pak nastává díky tomu. Začínáme vidět sami sebe, svoje jednání jinak. Vidíme už taky potom svoje místo mezi lidmi, svůj úkol jinak než dosud. Začínáme vidět jinak druhé. Vidím je pak jako ty, kdo selhávají, stejně jako selhávám já sám. To je to, co nás spojuje.

A když mluvíme o obrácení, myslíme tím na nové nasměrování, obrat či změny, které jsou pak vidět v našem každodenním životě.

K tomu vyzýval Ježíš od začátku svého působení mezi lidmi. To je nesnadná řeč - říkat lidem: změňte se.

Ale Ježíš k tomu měl pravomoc. A díky tomu mohl také ještě připojit: a věřte evangeliu. Kde se nám naše obrácení nedaří, smíme věřit evangeliu: totiž že platí Boží milost. Tak, jak o této přízni-milosti Kristus Ježíš mluvil. Tak jak tuto milost žil a jak ji reprezentoval.