Blahoslavův dům, 17. 9. 2017, mh

Text: Matoušovo evangelium 20, 1-16

Čtení: Exodus 16, 1-15

Písně: 103, S 288, 449, 702, 686

Kázání:

Milé sestry, milí bratři,
co znamenají Ježíšova slova, že poslední budou první a první poslední? Programátorská hantýrka by nám napověděla, že se tu jedná o systém zásobníku LIFO – Last in, first out. Ježíš sám ale svůj výrok vyloží podobenstvím: vyprávěním o dělnících na vinici. Je to jeho odpověď na otázku: Jak budou poslední první a obráceně?
Slyšíme tady tak zároveň další z Ježíšových podobenství o Božím království. Je to další střípek do naší mozaiky představ o tom, co Boží království znamená a co ještě bude znamenat. A co k nám z tohoto podobenství na první poslech zaznívá nejvýrazněji: bude to nespravedlnost. Alespoň podle našich představ. Boží kralování bude docela jinak, než si umíme představit.

Určitou nespravedlnost vidíme už na samotném začátku vyprávění. Hospodář tu jde a najímá dělníky na práci na své vinici. Ale, on jakoby vůbec nebral v úvahu, kdo s dělníků je výkonnější, kdo má s takovou prací zkušenosti nebo dokonce, kdo je v ní vyučen, nebere ohled ani na věk ani na jejich jiné předpoklady. Není tu žádný výběr, žádné zohlednění, kdo bude dělat jakou práci, kolik práce odvede a v jaké kvalitě. Tenhle hospodář prostě k práci zve a najímá každého.
Můžeme se sice upamatovat na jiný Ježíšův výrok, který by mohl stát na pozadí příběhu, totiž: „Žeň je mnohá a dělníků málo“, a myslet, že snad proto tento pán vinice přibírá další a další námezdní pracovníky. V každém případě ale nepřihlíží k tomu, jaké jsou mezi nimi rozdíly.
Všimněme si na tomto místě také toho, že hospodář, který v podobenství představuje Hospodina, zve k práci. V Bibli bychom v souvislosti s Božím královstvím mohli najít výroky, které zvou třeba k chválení Hospodina, k řádné bohoslužbě anebo k odpočinutí. I Ježíš se ostatně na návštěvě u svých přátel zastane nepracující Marie před činorodou Martou: když od něj Marta chce, aby její sestru poslal pomáhat, řekne jen: „Marie volila dobře, vybrala si, oč nepřijde.“ Neposílá tedy hned Marii dělat nějakou práci, ale souhlasí s tím, že ona chce nyní poslouchat, co on říká.

V tomto podobenství je ale účast na Božím královském působení ve světě připodobněna k práci. U prvně přizvaných jde dokonce o jejich celodenní práci. Mít účast na Božím kralování tedy také znamená něco konat, něco dělat.
Hospodář také během dne vychází na tržiště vícekrát: stále znovu hledá, koho by ještě angažoval na svou vinici. Je to obraz vytrvalosti, s jakou on nepřestává pamatovat na to, aby činnosti na jeho vinici pokračovaly. Anebo také obraz jeho vytrvalosti, s jakou je ochoten hledat a oslovovat další a další dělníky. A také je to obraz jeho zájmu o člověka: aby ani ti, o které nikdo nestál a které nikdo nenajal, nestrávili svůj den nečinně a bez obživy.

Je ale spravedlivé a fair, že těm později povolaným dělníkům neřekne, co nakonec za svou práci dostanou? Ti prvně povolaní jasně slyší, jakou odměnu mohou na konci očekávat. Dostanou jeden denár; tož byla tehdy obvyklá mzda za jeden den, stačila na jeden den obživy pro dělníka a jeho rodinu. Ale těm dalším řekne hospodář jenom: „Já vám dám, co bude spravedlivé.“
V rámci vyprávění můžeme rozumět tomu, že Ježíš jako vypravěč celého podobenství nás chce chvíli ponechat v napětí a až na závěr si schovává svou pointu, že všichni budou odměněni stejně. Ale co to vypovídá o postavení těch, kteří přicházejí na vinici později? Napadá mě, že to může být náznak toho, že my - jako ti později pozvaní - nevíme. Jen se domýšlíme, jaká bude naše odměna. To, co jsme schopni si představit, že je před námi, jsou jen určité obrazy. Ano, vlastně jsme na tom jako tito dělníci z podobenství: pouze věříme, že to bude spravedlivé.

Třetí nespravedlnost je nejzřejmější. Je to hlavní pointa celého vyprávění: hospodář nakonec vyplácí všem stejně. A aby to vyniklo ještě více, vyplácí odměnu nejdříve těm posledním, tedy tak, aby to všichni ostatní viděli. Jakoby chtěl schválně provokovat ty, kdo nesli tíhu celého dne. Vyvolání konfliktu je zaručeno.
Ti prvně najatí jsou dotčeni z toho, že odměnu, kterou oni dostávají za celodenní práci, dostávají jiní za jednu hodinu svého pracování. A tak musí být konfrontováni se skutečností, že ten, který je k práci pozval, má právo, kompetenci i autoritu odměňovat, jak sám chce. Oni dostali, co jim slíbeno, ale on má právo odměnit stejným způsobem také ostatní.

Je to nespravedlnost, řekneme si. Jenže kdyby to bylo spravedlivé, tak bychom se k téhle exkluzivní práci nedostali - nebyli bychom vybráni, abychom se na Božím kralování podíleli. Kdyby to bylo spravedlivé, a my byli náhodou přizváni, hned by se profláklo, že jsme se neosvědčili. Kdyby to bylo spravedlivé, nemohli bychom dostat stejnou odměnu jako někteří jiní, ti první.
Je to nespravedlnost, nebo řekněme spíše: je to jiná spravedlnost. Jen díky ní máme naději na Boží milost. Jen díky ní jsme i my byli pozváni. Díky ní jsme byli dokonce přizváni k práci, a tak máme naději, že celý svůj den nemusíme pročekat a procourat na tržišti. Díky ní jsme nezaslouženě odměňováni jako ostatní. Amen.