7. neděle po Zjevení Páně, 19. 2. 2017, Blahoslavův dům, Tišnov, sj

„PŘEHOJNÁ SPRAVEDLNOST“

čtení Písma sv.: Lv 19,1-2.9-18

písně: 164, S 217, 678, 700, 487

text kázání: Mt 5,23-48

Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. Dohodni se se svým protivníkem včas, dokud jsi s ním na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi, a byl bys uvržen do vězení.
Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby se celé tvé tělo dostalo do pekla.
Také bylo řečeno: ‚Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!‘ Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.
Dále jste slyšeli, že bylo řečeno otcům: ‚Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.‘ Já však vám pravím, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží; ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal. Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Sestry a bratři, máme to ale dneska těžké čtení! Abych to trochu odlehčila, začnu z poněkud nečekaného konce, ale nebojte, souvislost se (snad!) časem ukáže.
Nejsem velký sportovec, ale jeden sport mi opravdu přirostl k srdci – je to curling. Zkrátka mě baví posílat po ledě dvacetikilové kameny do zvláštního terče a pomáhat kamenům svých spoluhráčů, aby dojely tamtéž. Hraju už řádku sezón, ale upřímně, pořád jsem začátečník. Moc netrénujeme – v Brně není kde. A tak vlastně nikdy nemůžu s jistotou říct, že takový nebo makový typ kamene dokážu zahrát, takzvaně hodit. Nejspíš to nebudu moci s jistotou říct nikdy. Ale i když nemám jistotu, že to zvládnu, musím to stejně vždycky znovu zkusit. Můžu se radovat, když to občas vyjde. A když nevyjde, nezbývá, než zkusit další šanci. To je takový pokus o vlídnou parafrázi Ježíšových slov. Teď přijde ta poněkud méně vlídná...

Znovu dnes slyšíme část kázání na hoře. Je to síla! Žádné blaze těm... Ale buďte dokonalí! To je podobně hrozné jako výzva „buďte svatí“ z knihy Leviticus. A k tomu navíc: nastavte druhou tvář, milujte nepřátele, nerozvádějte se, rvěte si oči, jestliže vás svádí,... Komu se to chce poslouchat?! V tomhle rozsahu a v téhle kadenci?! Copak se tím lze řídit?! Jednomu by se chtělo zvednout a jít zrovna pryč, je neděle, potřebuju slyšet něco povzbudivého, nechci, aby do mě někdo rýpal. A vůbec, já přece nejsem Ježíš! Mockrát jsem to slyšela a snad ještě vícekrát jsem si to v duchu pomyslela. Člověk se při slyšení těch výzev snadno v sebeobraně naježí.
Ježíšovo kázání je nepříjemné. Staví nás před prakticky nemožný úkol. Proč? Proč to tak hrotí? Možná proto, abychom si nemohli zamnout ruce a říct si, že přece nekradu, nevraždím, nepodvádím, tak jsem v pohodě. Před Ježíšovým nárokem vlastně nikdo není v pohodě. Aha, takže snaha člověka co nejvíc zdupat? Ne. Spíš snaha pohnout s ním. Je obtížné Ježíšovu kázání naslouchat. A je nesmírně obtížné zkusit podle něj žít. Nicméně cíl zůstává právě takový. Ježíš nepřišel, aby lidem potvrzoval jejich způsob života, přišel, aby člověka přivedl k Božím měřítkům. Porovnávat se s nimi bude z podstaty věci vždy nesmírně obtížné.

Co tedy Ježíš vlastně žádá? Někde o chvilku dřív, než začal s tím: slyšeli jste, že bylo řečeno, ale já vám pravím..., než začal s tím dotahováním starozákonních přikázání ad absurdum, mluvil o spravedlnosti přesahující spravedlnost zákoníků a farizeů. Žádal od svých posluchačů, učedníků, přehojnou spravedlnost. A pak v šesti bodech rozvádí, co to ta přehojná spravedlnost má být. Provokuje, prohlubuje, přiostřuje. Jde až na dřeň. Slyším to pro sebe v ohromné zkratce asi takto:
Nemávni rukou nad sporem, usiluj o smíření. Když ti odpustí někdo, kdo by se na tebe mohl právem hněvat, oba pochopíte a zažijete kousek Božího království.
Neměj se za svatouška jen proto, že jsi nikoho nesvedl. Ublížit může už pohled nebo zjevný záměr. Ruku by sis neuťal, oko nevyloupnul, tak měj soucit s těmi, které tvoje chování může obtěžovat nebo zraňovat. Kus Božího království zažije ten, kdo ví, že se na něj nedíváš s úmyslem dostat ho do postele.
Rozvod je řešení pro případ, kdy už to, co žiješ, není manželství, nýbrž zvrhlost. Ale mimo to, když se člověk nerozvede, ačkoliv by měl dost důvodů nebo si to aspoň myslí, když je ve hře alespoň malá možnost smíření, odpuštění, zas je vidět kousek toho Božího království.
Nepřísahej. Nepoužívej Boha k tomu, abys zdůraznil vlastní věrohodnost. Mluv za sebe a nezapomeň, že ani svůj život, ani svoje šediny nemáš tak docela v moci. Říkej ANO tomu, s čím souhlasíš, dokud s tím souhlasíš. A říkej NE tam, kde se s čistým svědomím souhlasit nedá.
Zkus zastavit zlo. Neoplácej. Ani jen tolik, kolik ti ublížili. Zkus to jinak – odpuštění je cesta. Když ti někdo jednu vrazí, nezačni se s ním prát ani neutíkej. Jen si stůj za svým, i kdybys měl dostat ještě druhou. Snaž se nehledět tolik na to, co ten druhý dělá nebo nedělá, zkus v něm vidět člověka, jako jsi ty – člověka, kterého leccos trápí, člověka, který hledá lásku a své místo ve světě. Když po tobě něco chce, zkus přidat, co by nečekal. Třeba vás to změní. Oba.
Milovat nepřítele neznamená posílat mu přáníčka a rozněžňovat se. To nikdo nenakazuje. Mít rád někoho, kdo ti může být ukradený a sám tě nemá zrovna v lásce, umět se za něj pomodlit, přát i jemu dobré to úplně stačí. Tím se překonává zlo. Z toho má Bůh radost, to je kousek jeho království. A že se ten druhý nesnaží?! Snad si nemusí tvou dobrotu či laskavé jednání zasloužit. Tak jako ty si nemusíš zasloužit lásku a milost od Boha.
(...)
Ty Ježíšovy výzvy by vydaly ne na dvě, ale klidně na deset kázání, tohle je vážně jen pokus říct alespoň kousek. Ježíš od svých učedníků žádá místo nenávisti, sobectví, touze po pomstě odpuštění, smíření, lásku – v docela konkrétních životních situacích, v docela běžných věcech. Podstatné je to, že nejde o nějaké obecné lidumilství. Ježíšova zvěst jednoznačně vychází z Božího rozhodnutí pro člověka, pro svět v jeho nevděčnosti. To je to zrcadlení dokonalosti nebeského Otce – Bůh je ve své lásce k člověku celý, dává se úplně. Stejně tak má být člověk plně oddán Bohu – neřídit se ve svém jednání lidskými způsoby, ale těmi Božími.

Učení na hoře je náročné. Člověk z „nížiny“ snadno ztrácí odvahu. Tomu se přece nedá bezezbytku dostát! Popravdě, nedá. Vždy se najde něco, kde člověk uhne, selže, podlehne... Ježíš naznačuje cíl, který je daleko za obzorem. Totální maximalismus. Vnucuje se nepříjemná otázka: má tedy smysl snažit se o něco, čeho nikdy nedosáhnu? Je takový cíl rozumný? Viděno optikou dnešního světa, není. Ta optika má leckdy svoje opodstatnění, stojí za to přeměřovat svoje cíle a vytyčovat je tak, aby se člověk neutopil ve zklamání ze sebe sama. Na tenhle cíl má však smysl pohlížet optikou Božího království. Nesplnitelné požadavky?! Inu, není tak hrozné selhat, jako to vůbec nezkusit. Ne, nejsem Ježíš. To je a zůstane fakt. Ale nikdy nemám vzdát zápas o to zkoušet to jako on. Třeba se mi občas podaří zažít kousek Božího panování na zemi.

Je neděle. Výzev zaznělo hodně, potřebuju slyšet taky povzbuzení, evangelium. Jestli jste na tom stejně jako já, zkuste ještě vydržet. Stojíme před obřím nárokem, ale nejsme na to sami. První na cestě za obzor, k odpuštění, smíření, lásce, byl Bůh. Jeho vstřícnost k nám lidem se nejzřetelněji projevila právě v Ježíši. Máme tedy od koho se učit, máme za kým jít, máme koho následovat. Jako pomoc pro všechny naše pokusy o průnik s Božím královstvím je tu Boží milost, Boží slovo a možnost setkat se s Kristem u jeho stolu. Amen

modlitba
Pane Ježíši Kriste, chce to pořádný kus odvahy být ve světě jiní, dělat věci, o kterých si mnozí myslí, že nejdou. Prosíme o velkorysou víru. Prosíme o sílu pro nové a nové pokusy o vstřícnost. Prosíme o naději, abychom se nevzdali touhy žít s druhými jako s těmi, kdo jsou nám blízko. Amen