Blahoslavův dům, 11. 2. 2018, mh

 

 

Text:                Markovo evangelium 9, 2-9   

                     

Čtení:              2. Královská 2, 1-12  

                                                                                              

Písně:             65, 688, 440, 446, 606, 486           

 

Kázání:

 

Sestry a bratři,

procházíme na své životní cestě různými zvraty. Procházíme temnými územími, údolími stínu a smrti, jak čteme v žalmech, kde naplno zažíváme svou slabost a nejistotu – a na druhé straně je nám také dáno projít výšinami a vrcholy, kde můžeme zažít něco, co naopak posiluje a povzbuzuje k další cestě.

Cesta víry se v tomto ohledu neliší. I na téhle cestě nastávají chvíle, kdy nevěříme snad ničemu – a na druhé straně se dostaví hvězdné hodiny, kdy se nám otvírají oči a my naplno zažijeme, že na Boha se můžeme spolehnout. Anebo jinak řečeno: najednou vidíme v plné slávě toho, ke komu se ve víře hlásíme - Ježíše Krista.

Naši otcové a matky ve víře procházeli něčím podobným. Už od dob Ježíšových učedníků. Také oni na své cestě procházeli různými zákrutami a zvraty. Když čteme svědectví Markova evangelia, máme tu v jedné řadě za sebou hned několik takových událostí: chvíle Petrova vyznání, kdy se Petr jako první osměluje vyslovit, před-povědět: „Ty jsi Mesiáš.“ A hned vzápětí čteme, jak Ježíš svým žákům říká, že bude muset trpět, být zabit a po třech dnech vstát – chvíle, kdy učedníci zase jednou vůbec nechápou, netuší, proč by jejich milovaný a vzácný učitel měl trpět. A hned na to mají zase učedníci slyšet, že také je bude následování něco stát: „Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mne“; nejen jejich učitel ale také oni sami mají být připraveni na obtíže, kterým budou muset čelit. A vzápětí slyší od svého učitele povzbudivé: „Někteří neokusí smrti… dokud nespatří Boží království.“

Dojemná a slavnostní chvíle vyznání, šok z nepochopitelné zprávy o Kristově utrpení, obavy a nejistota, jak sami obstojí, a nakonec příslib, že někteří zažijí Boží království. Takové jsou zvraty, jakými procházeli.

A před sebou měli další. Neuplyne ani týden a Ježíš vybírá tři ze svých žáků, Petra, Jakuba a Jana a vede je na vysokou horu. To neměla být nějaká procházka nebo horská túra, na horu se takto vystupovalo k modlitbě. Místo, které bylo vzdálené od lidí, ztichlé a vždycky jaksi blíž k nebi, bylo k modlitbě vždycky obzvlášť vhodné. To, co tady ti tři mají s Ježíšem zažít, není určeno pro zástupy. A na druhou stranu jsou pozváni tři: mají tvořit společenství.

Jsou duchovní zkušenosti, jaké nezažije každý. Cestu k nimi najde jen někdo – jen někdo je k nim pozván. Tím důležitější pak bývá, aby ti, kterým to bylo dáno, to uměli ostatním dosvědčit – aby i ostatní uvěřili. Petr, Jakub a Jan to dokázali, proto o jejich zkušenosti víme z Písma i my dnes.

Na hoře ti tři najednou vidí Ježíše jinak. Po své modlitbě, skrze modlitbu, díky modlitbě ho vidí jinak, než kdy dříve. Vidí ho v bělostném šatě – tak bělostném, že by to žádný Vizír nedokázal. Tohle není šat pozemský, to je šat nebeský. Mají tak teď zahlédnout, odkud Ježíš přichází.

Vidí ho ve společnosti Mojžíše a Elijáše, dvou nejvýznamnějších duchovních autorit Božího lidu Izraele: nejvýznamnějšího ze zákonodárců – těch, kteří předávali lidem Boží zákon, a nejvýznamnějšího z proroků – těch, kteří lidem předávali slovo od Hospodina do aktuální situace. Vidí svého učitele jako jednoho z nich. Vidí, že Ježíš stojí v rozhovoru s nimi. Jejich Mistr a Pán, celou svou osobou, svým jednáním, svými slovy stojí v rozhovoru s těmi největšími velikány jejich dějin. On sám je otázkou k jejich odpovědím, on sám je odpovědí na jejich otázky. Ježíšův život je odpovědí na jejich víru a naději.

Nás dnes občas potěší, když naše dnešní autority vezmou Ježíše nějakým způsobem v úvahu. Když pozitivně připomenou Ježíšova slova nebo něco z jeho odkazu. Těšíme se z takových uznalých vyjádření na Ježíšovu adresu, jako bychom se většího vnějšího potvrzení Ježíšovy autority a větší pocty a slávy pro svého Mistra nemohli nadít. Ale tehdy na té hoře to bylo potvrzení z těch nejvyšších míst.

  

Petra jímá bázeň. A zároveň chce tuhle jedinečnou chvíli pozdržet. Začne říkat: „Pane, je nám tady dobře“, a vymyslí nápad, že by tady mohli zůstat a stanovat.

A tak se musí stát ještě něco víc: něco víc, než je k vidění, totiž slovo, slovo shůry. Nastane Boží odpověď na jejich zážitek a jejich dojem, že Ježíš se vyrovná těm největším dosavadním autoritám a že při tom by bylo fajn se pozdržet. Boží odpověď je jasná: Ne! Ježíš jim není roven! On je můj milovaný Syn! Teď není na místě kempovat, teď je třeba jít dolů mezi lidi a poslouchat jeho jako svého Pána.

A tak se i stalo. Po tomto slovu už Petr a jeho druhové už nevidí nikoho jiného. Jako nejvyšší autoritu už mají před sebou jen Ježíše samotného.

Není nad Ježíše! To je hlavní zpráva, kterou máme dnes slyšet. Některým bylo dáno, aby se jim taková novina otevírala díky modlitbě; díky modlitbě se člověku otevírají oči a uši. Někteří takovou zkušenost nemáme, ale jsme pozváni, abychom se spolehli na svědectví lidí, kterým bylo dáno zažít.

Pojď a přesvědč se! Tak se jmenuje text, kterým naše církev před několika lety chtěla zájemce seznámit se svým vyznáním a životem. Ještě před takovým pozváním je ale na místě pozvat Pojď a přesvědč se, kdo je Kristus Ježíš, ten, kterého celá církev vyznává jako svého Pána. Amen.

 

 

Události

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015