Štědrý den, 24. 12. 2018, Blahoslavův dům

čtení Písma sv.: L 2,1-20 / Fp 4,4-5

písně: 651, S 15, 647

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

Radujte se. Znovu vám to říkám, radujte se! Apoštol Pavel to svým čtenářům naléhavě opakuje. Inu, radujme se, veselme, to snad ani Pavle nemusíš tak zdůrazňovat, vždyť je o tom každá druhá nebo přinejmenším třetí koleda či vánoční píseň. K Vánocům radost patří, jasně, to přece víme...
...radost, ale z čeho vlastně? Ze setkání – s rodinou, s přáteli, z tekutého kapra či jiného vánočního večírku? Proč ne. Nebo radost z trochy volna? Proč ne, jen jestli není vykoupená dost draze vším předvánočním pachtěním, ať už si ho člověk vyrobí sám nebo mu ho naloží jiní. Nebo radost z dárků – z obdarovávání, z radosti druhých? Taky říkám, proč ne? Jenže někdy se setkání nevydaří, pro leckoho jsou svátky stres a i darování se někdy zvrtne ve formalitu nebo nepříjemnou povinnost... Někdy se ta pravá „vánoční“ radost člověku ždímá dost blbě. Nemluvě o tom, jak špatně se do ní člověku pasuje, když přijde opravdu závažná starost – nemoc, nouze, pohroma živelná i životní.

Jenže Pavel nepíše o radosti jako o pocitu, náladě nebo duševní pohodě. Píše o radosti ve vypjaté situaci, ve chvíli, kdy je sám ve vězení, čeká ho soud, který může vynést i ten nejtěžší rozsudek, kdy o něho leckdo má starost. A přece má snahu ty starostlivé povzbudit, nakazit svou vlastní hlubokou radostí, kterou je naplněn. Není to divné? Je. Tak odkud tu radost teda bere?! V tom je právě ten vtip! Pavel není naivní. Ani kolem sebe nešíří levný optimismus. Ani není pozér. Neříká: radujte se a basta! Nekoukejte kolem sebe, hlavně juchejte! Píše: radujte se v Pánu. Žije s hluboko v srdci zakotvenou důvěrou, že není sám svůj, že dobro je silnější než zlo, že může spolehnout na Boha, který nejen jemu, ale člověku vůbec zaslíbil budoucnost, odpočinutí, pokoj.
Pavel tu radost zažívá jako dar od Boha, jako něco, čím se Bůh člověka dotýká, čím ho naplňuje navzdory všemožně neradostným okolnostem, čím ho podpírá. V této hluboké, vyrovnané radosti člověk zažívá kus nebe. Nebo kus Božího království, chcete-li. K tomu, stejně jako k radosti Pavel zve. Jeho „radujte se“ není příkaz, hrana, na které si vylámeme zuby, když nám to zrovna nejde. Je to pozvání, zaslíbení, naděje. Že ve spolehnutí na Boha a jeho milost může takovou radost člověk zažít.

Pro Pavla je radost radostným poznáním Boží laskavosti. Tohle je radost, ke které zve anděl pastýře kdesi u Betléma. Tohle je radost, kterou zažili Zachariáš a jeho žena Alžběta. Tohle je radost, která naplnila Marii, takže zpívala jásavou písničku, chvalozpěv o Bohu a jeho velikých činech. Radostné poznání, že Bůh je blízko. Nenechává člověka na holičkách. Nenechává svět na holičkách. Vstupuje do něj a přináší naději. Jako když do tmy zazáří světlo. Taky proto vypráví evangelista Lukáš o Ježíšově narození jako o noční události. Aby nám to s tím světlem a tmou došlo. Pastýři se v noci střídají na hlídkách a najednou! je noc prozářená Boží slávou, je tu anděl, jsou tu nebeské zástupy – a když člověk potká anděla, ví, že někde poblíž je Bůh.

Ježíšovo narození. Příchod Mesiáše – zachránce. To je zdroj opravdové a vrchovatě naplněné radosti. Zpráva o tom, že Bohu na lidech tolik záleží, že přichází až k nim na dosah. Zpráva o tom, že člověk nemusí všechno zmoci sám, svými silami. Že je mu blízko Bůh, který jej nechce nechat napospas zlu, vině, bezmoci, slabosti, ba ani smrti. U Lukáše tuhle tu zprávu první slyší pastýři. Námezdní dělníci, levná pracovní síla, chudí – chudina. Ti, kdo žijí na okraji společnosti. Ti poslední. A vida, tentokrát jsou to ti první. Předznamenává to, jak se bude Ježíš k lidem chovat, s kým bude trávit hodně času, komu bude věnovat svou pozornost jaksi přednostně. Ne, vládci a prominenti to nebudou...
Pastýři se, snad trochu nevěřícně, jdou podívat do Betléma. Najdou tu právě narozené dítě, křehké, bezbranné, zranitelné, stejně jako jsou křehcí, bezbranní a zranitelní všichni ostatní novorozenci. Boží syn nemá privilegia. Právě naopak, stejně jako mnoho jiných se rodí do chudoby a nezajištěnosti, je podroben lidským nařízením a předpisům vlastně ještě dřív, než přijde na svět. Ale je to on. Mesiáš. To zvláštní Boží dítě, ten král podle Božího srdce se má poznat podle toho, že je maličký, zabalený v plínce a spí v chlívě ve žlabu. Jeho život nezačíná ve voňavé posteli, ale kdesi na slámě. Však je to také život, který se bude lámat na kříži. Chudých lidí chudé dítě, v jeslích položené. Takového ho ohlásili andělé a takového ho pastýři našli. Kdo ví, možná se jim vybavil mladíček David, pastýř, odvážný bojovník a později velký král, rodák právě odtud, z Betléma. Byl obyčejný, malý a bezvýznamný, když ho Bůh povolal, od ovcí, možná z nějakého podobného chlíva jako byl ten, v němž se podle Lukáše Ježíš narodil. A přece se stal David králem.

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Pán je blízko. Ne, nemáme to slyšet proto, že už zítra je Boží hod vánoční, kdy si připomínáme Kristovo narození. Máme to slyšet jako ujištění, že Bůh je nám v Ježíši Kristu blízko v našem světě. To si tím jeho narozením připomínáme. Radujte se, protože Bůh tu chce být s vámi, slyšíme od apoštola Pavla i Lukášova anděla. Nebojte se. To není jen takové chlácholení, jako když vám někdo říká, nebojte, ten pes nekouše… Je to povzbuzení, jakým Bůh oslovuje často ve Starém Zákoně, oslovení, jakým Ježíš bude zdravit učedníky po vzkříšení. Nebojte se! Setkáváte se s něčím, co vás přesahuje, co nemáte pod kontrolou, čemu možná moc nerozumíte, ale nemějte strach a neutíkejte před tím! I když to nedržíte ve svých rukou, je lépe se účastnit, než se stáhnout do svého bezproblémového a známého všedního života, nebojte se, tohle za to stojí!

Je to tu, narodil se Spasitel – Kristus – Pán! A hned je tu andělů celý zástup a zpívají tu nejhezčí píseň: Gloria in excelsis Deo. Sláva na výsostech Bohu a pokoj na zemi pro všechny lidi. To není radost, které odzvoní, když dozní koledy a vzduchem přestane vonět cukroví a stromeček. Touhle radostí může být člověk naplněn i v tom, co je docela nesváteční a nesvaté. Vždycky, píše Pavel. Kéž se s ní potkáme. Amen

modlitba
Pane, Duchu svatý, ty nitro člověka naplňuješ hlubokou, pokojnou radostí z Boží lásky. Prosíme, dotkni se nás, ať nezůstaneme prázdní. Ať se i my můžeme přidat k apoštolu Pavlovi, Zachariášovi, Alžbětě, Marii, pastýřům, k těm, kdo tebe s tou radostnou nadějí přijali. Amen

 

Události

Žádná událost k zobrazení

Rozpis bohoslužeb

Rozpis bohoslužeb

Texty kázání

Texty kázání

Liturgie

Liturgie

Služby

Služby

Michal Marek © 2015